Výročí biskupa a básníka Martina Michalce (+ 27.1. 1547 Prostějov)

Bratrský biskup a básník  Martin Michalec

/narozený 1504 v Litoměřicích, zemřel 27.1.1547 v Prostějově/

 

Získal vzdělání na bratrské škole v Mladé Boleslavi, kde vyrůstal pod vedením („bohoslovce Jednoty“) bratra Lukáše Pražského (+1528). 1529 se stal jáhnem a 1531 knězem, působil ve sboru boleslavském a od 1533 prostějovském. Už 1532 byl zvolen do Úzké rady a 1537 (v pořadí 13.) biskupem. 1533 a 1535 vedl jednání s wittenberskými reformátory Lutherem a Melachthonem  a 1540 s vratislavským Johannem Hessem. Požádal Luthera o předmluvu k Bratrskému vyznání, které už bylo přeloženo do němčiny. Při setkání v Kyjově se snažil (ovšem neúspěšně) 

o dorozumění s zwingliánskými Bratřími habrovanskými. Byl učitelem Jana Blahoslava,  kterého 1543 vyslal na studium do slezského Goldbergu (dnes Zlotoryja). Osvědčil pedagogické vlohy při práci s mládeží a pastýřský takt vůči kněžím Jednoty.  Trpěl těžkou a dlouhou chorobou, které ve věku 43 let podlehl. 

Je čas zdvihnout se

 

                              Je čas zdvihnout se – impuls pro budoucnost církve

Dokument ze srpna 2015 (autoři -12 bohoslovců saské evang.církve, mezi nimi současný biskup Carsten Rentzing ). Přel. A. Viková.

 

Jako křesťané jsme jedno společenství, neboť jsme v Ježíši Kristu jedinečně propojeni.Vyzýváme, abychom v srdečném souhlase vyznávali:

   Jenom Ježíš Kristus nás osvobozuje. Pouze jeho milostí jsme zachráněni. Jenom ve víře v něj máme život. Jenom v bibli nalézáme normu toho, co věřit a jak žít. Zveme všechny křesťany k tomu, abychom společně povstali. Je čas povstat – zdvihnout se ! „Žádný jiný základ nikdo nemůže položit než ten, který je dán totiž Ježíš Kristus.“(1Kor 3,11)

 

Ježíš Kristus je Boží Syn. Zemřel za nás na kříži a vstal. Zasazujeme se za jedinečnost Ježíše Krista. Pouze na něm se rozhoduje záchrana všech lidí. Zasazujeme se za JX a jsme proti všem učením, která zlehčují (zpochybňují) smíření skrze jeho smrt na kříži a popírají jeho tělesné povstání(vzkříšení).

 

Bůh stvořil tento svět a každého člověka jako jeho věrný obraz s nescizitelnou důstojností.

Jarmila Klapková: Církev jako plachetnice

Církev jako plachetnice

(podle Joan Gray)

Pokud dnes pojedete do Říma a navštívíte katakomby, najdete tam na stěnách vyrytý jeden z prvních symbolů křesťanské církve. Je to loď. V době Ježíše byly dva způsoby, jak pohánět loď na otevřené vodě. Jeden z nich bylo veslování, energie potu produkovaná člověkem. Druhým způsobem bylo použití plachty a využití síly větru.

Marcela Kottová: Dej nám moudrost, odvahu

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (Ř 12, 21)

Marek 12,28-34

Jeden ze zákoníku se ho zeptal: "Které

přikázání je první ze všech?"

Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli,

Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého

srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´

Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého

jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato

dvě není."

I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře,

podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že

není jiného kromě něho; a milovat jej z celého

srdce, z celého rozumu i z celé síly a

milovat bližního jako sám sebe je víc, než

přinášet Bohu oběti a dary."

 

Jan Karafiát: Broučci

*Před 135 lety vyšlo 1. vydání Broučků*
 V roce 1876 vydal reformovaný farář Jan Karafiát /1846-1929/ anoymně
"Broučky - pro malé i veliké děti". Anonymně knížka vycházela až do roku
1912, až časem byla ilustrována a vyšlo už přes 100 vydání. Existují různé
inscenace a rovněž operní zpracování /od Miloslava Nekvasila, kdysi operního
režiséra v Ostravě/. Známý televizní seriál připravil malíř Jiří Trnka.
Překládat Broučky do cizích jazyků je nesmírně obtížné, protože autor
využívá specifik své mateřštiny, ale přesto je překladů celá řada.
  Karafiáta k napsání inspiroval okamžik na pěší cestě z Peček do Bošína,na
jaře 1870, kdy viděl létat množství svatojánských mušek. Zachytil ovšem i
své zkušenosti ze zahraničních studijních cest a postava moudré Janinky
připomíná jeho sestru Marii a jeho skotskou přítelkyni Jane Dennistoune
Buchananovou, která ho k napsání povzbudila.
  Pozoruhodný je stručný rozhovor mezi Broučkem a Janinkou: "Však já budu
přece poslouchat." - "Ano, až tě to Pán Bůh naučí."

Stránky