Kázání

Pokušení

 

17.2. 2013 1. postní neděle

Mt 4,1-11

„Tehdy byl Ježíšem Duchem vyveden na poušť“

Kdy to bylo – tehdy?

Tehdy byl Ježíš na počátku svého působení. Právě přijal od Jana křest. Tím se postavil do jedné řady se všemi hříšníky. Solidarizoval se s nimi – s námi - na život a na smrt. Hlas z nebe mu potvrdil, že je milovaný Syn Boží.

A nyní musí Ježíš projít podobnou zkouškou, jako lid izraelský vyvedený z Egypta, když putoval pouští. A tady má být pokoušen od ďábla.

Nakonec pak...

1Pt 3,8-17

Nakonec pak: všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnjte: vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.

Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

 

Úloha laiků (přednáška O.Koláře ve Vyškově 16.9. při slavnosti otevření nového interiéru)

 

Úloha laiků v církvi a ve společnosti (Ondřej Kolář)

Laici – slovo, které nerad používám – ale nic lepšího nemám. Já jako farář se jsem samozřejmě také laikem, totiž ve všech oborech, které jsem nevystudoval, a že jich je mnoho. Ale i pokud hovoříme o laicích v církevním slova smyslu, i tam je to nepřesné označení – sugeruje to představu, že co se týká církve, její správy a chodu, je odborníkem farář, zatímco ostatní jsou nanejvýš pomocníci či poradci.

"Pane, kam bychom šli?" (kázání O.Koláře při slavnosti ve Vyškově 16.9. 2012)

Jan 6,66-71Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.

Nebát se být menšinou

„Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte“ 1 Pt 2,17

Je to dopis plný naděje, z něhož jsme právě četli.

Zajímavé je, komu je adresován: „ Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteřé přebývají jako cizinci v diaspoře“

Tedy. je adresován církvi (to jsou ti vyvolení, klidně ale můžeme přeložit: vyvolaní – k určitému úkolu, cíli),

která žije jako cizinci v diaspoře (tzn.v rozptýlení, jako menšina).

Jednou u rybníka (kázání na J 5,1nn, 25.9.2011)

Janovo evangelium, 5. kapitola, 1-17

              Představme si ten obraz: haly kolem rybníka, naplněné nemocnými a pak voda v rybníce, která čas od času začne vřít a díky tomu je snad možné, aby ten, kdo do rybníka první vkročí, byl uzdraven.

Být uzdraven. Zdraví. Téma, které je pro každého člověka důležité, možná centrální. Co všechno je člověk ochotný podstoupit kvůli zdraví!

Jeden Pán, jedna víra, jeden křest...(ekumenická neděle 18.9.2011)

Ef 4,1-6

Dnešní neděle se nazývá ekumenická. Máme si více než jindy uvědomit, že jsme částkou všeobecné Kristovy církve. Máme také s lítostí přiznat, že je v křesťanství mnoho rozdělení a že je to na škodu. Bratr Roger, zakladatel ekumenické komunity v Taizé ve Francii, prohásil: „ Kristus je dnešnímu člověku těžko poznatelný kvůli rozdělení církve“

 

Jan 21: O plnosti (Zdeněk Píštěk)

Kázání J 21, 9-14

Sestry a bratří,

chci vás dnes pozvat do příběhu, který přetéká hlubokými křesťanskými symboly. Evangelista Jan je na ně odborník. Skoro za každou větou lze hledat přehršel různých významů. Pojďme se tedy pokusit nahlédnout, jak podle Jana vypadá život se vzkříšeným. Jan v tomto příběhu nádherně ukazuje, co pro nás znamená, že Kristus vstal z mrtvých a jakým způsobem je vzkříšený mezi námi.

Kázání velikonoční (Zdeněk Píštěk)

Kázání Lk 24, 13-35

 

Sestry a bratří, což nám srdce nehořela, když se nám otevřelo Písmo? Neznáte ten pocit, že k vám hluboce promluvilo, zasáhlo nějaké ze slov Písma? Otevřelo se a vy jste mu porozuměli? Ten pocit, kdy ve vás něco zahořelo a nebyl to plamen, co pálí, ale zahřívá a dává pokoj?

Neměli jste někdy pocit, takového toho lusknutí…jo takhle to je… Krása…!

"Pán zaplakal" - kázání na Lk 19,41-48 (neděle 28. srpna 2011)

Lk 19, (21-)41-48 - „Dominus flevit - Pán zaplakal“

Když čteme evangelium souvisle, všimneme si, že Ježíšův příběh má tah, má směr. Je to cesta. Cesta, na které Ježíš zápasí o člověka. Na ní se setkává s lidmi v jejich hledání, nouzi, bídě, v jejich hříchu. Mnoho už toho učedníci mohli vidět a slyšet. Ale to nejdůležitější je teprve před nimi. Jeruzalém, účast na velikonočních svátcích, to , jak Ježíše zatknou , nespravedlivě odsoudí a ukřižují. Ježíš o té cestě ví, svobodně po ní kráčí.

O odpuštění (kázání B. Vika z 17.7., 4. neděle po sv.Trojici)

4. po Trojici Prostějov 17.7.11

Gn 50,15bn.20: Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, vzkázali mu: „Tvůj otec /Jákob/ před smrtí přikázal: Josefovi řekněte toto: 'Ach, odpusť, prosím, svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu.' ... Josef se nad jejich vzkazem rozplakal... Odvětil: „Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro.“

 

Stránky

Kázání k 30.výročí svobody

Je čas zdvihnout se

 

                              Je čas zdvihnout se – impuls pro budoucnost církve

Dokument ze srpna 2015 (autoři -12 bohoslovců saské evang.církve, mezi nimi současný biskup Carsten Rentzing ). Přel. A. Viková.

 

Jako křesťané jsme jedno společenství, neboť jsme v Ježíši Kristu jedinečně propojeni.Vyzýváme, abychom v srdečném souhlase vyznávali:

Mít uši k slyšení (kázání na neděli Sexadesimae -60 dní před velikonoci)

Čtení: Lk 8,4-15

Text:

„To řekl a zvolal:  kdo má uši k slyšení, slyš“ (Lk 8,8)

Sešel se tehdy veliký zástup, vypráví evangelista.  Něco ti lidé  chtějí,  něco čekají. A teď si představte, že Ježíš začne vyprávět, bez jakéhokoli úvodu, běžnou historku z rozsévání. Průběh jarní setby. Proč nám tohle Ježíš povídá, co má ornice a sedlák společného s námi? 

Co znamená Immanuel? (vánoční kázání)

Text: Mat 1,18-25

Známější příběh o Ježíšově narození je ten Lukášův: sčítání lidu, cesta Josefa a těhotné Marie  do Betléma, odmítnutí přístřeší, chudé narození v chlévě, děťátko v jeslích, pastýři a „sláva na výsostech“ Bohu.... Oba příběhy mají společné,že je třeba asistence (andělů), aby došlo k pochopení, otevření očí. Také tam i zde zazní: NEBOJTE SE. Společné je narození Ježíše v ponížení. A možná, že Matoušovo podání píše o Ježíšově ponížení ještě silněji, nežli Lukáš.

 

O jednom setkání dvou těhotných (adventní kázání)

Čtení: Iz 52,7-10

Text kázání: Lk 1,39nn

Za dnů krále Heroda, později za dnů císaře Augusta. Tak píše evangelista Lukáš, lékař a vzdělanec, který se rozhodne napsat všechno pěkně po pořádku. - Tak běží náš čas a náš svět. Jsou to dny Heroda,  dny Augusta. Světovládci hýbají dějinami, králové a králíci se bojí o svou moc. Nic moc. Nic nového pod sluncem. Touha po moci a bohatství hýbá světem. Je strach přivádět děti do takového světa.

Stránky