Za zavřenými dveřmi (velikonoční kázání)

Text: evan. podle Jana, 20,19-23

  • 19Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“
  • 20Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
  • 21Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“
  • 22Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.
  • 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Zatímco kámen od hrobu je odvalen, učedníci jsou uzavřeni  jako v hrobě. Jsou zabarikádování za dveřmi,  plní strachu. „Kdy si přijdou pro nás, tak jako si přišli pro Ježíše!  To je  jen otázka času.“  To oni se sami zavřeli, uzavřeli. Jsou tu jistě silné vnitřní  výčitky: „.. selhali jsme“.   V místnosti za zdmi,   to není  společenství, jsou to zoufalí jednotlivci, kteří rezignovali a docela kapitulovali. Není žádná naděje.
A evangelista píše, že najednou je Ježíš uprostřed nich. Žádné zdi, žádné bariéry mu v tom nemohou zabránit. Je uprostřed nich  a zdraví civilně, běžným pozdravem: šálóm - pokoj vám! Nevyčítá jim, že ho opustili, zradili, ale zdraví je , obnovuje kontakt.
Tak evangelista líčí tajemství vzkříšení. Vzkříšení Ježíšovo není v podstatě nic jiného, než zjevení jeho lásky. Něco se děje, děje se to tiše. Co je vidět, je jak tato láska působí, proměňuje, koná nové věci. Tato láska je bez hranic,  svou mocí prostoupila vše, dokonce ve vyznání víry stojí, že i do pekel sestupuje, i do míst nejzoufalejších a Bohu nejvzdálenějších… Však v Janově evangeliu čteme, že Ježíš je dveřmi do života….
Pokoj vám !  Na jedné straně velmi běžný a civilní pozdrav. Přitom pokoj, šálóm v bibli, to není soukromá pohoda, to je harmonie všeho stvořeného, kdy je vše, jak má být….stav, který očekávali proroci. Jednou prý se bude pást vlk se beránkem...   Tento tak běžný pozdrav je Ježíšem dokonale naplněn. Vždyť na kříži vedl zápas pro celý svět a zaznělo z něj: dokonáno jest! To není konstatování exitu, ale naplnění, dokonání Božího záměru s člověkem, mír , „smíření přinesla jeho oběť na kříži“,(2 Kor 5), odpuštění vin… A učedníci poznávají toto působení vzkříšeného Pána, žehná slovy pokoj vám. A jistě si vzpomněli na slova, s kterými se on s nimi dříve loučil: pokoj svůj zanechávám vám, pokoj svůj dávám vám…. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Ježíš přináší pokoj, pokoj vzdáleným i blízkým...
Proto jim ukázal ruce a bok.  Byl skutečně ukřižován. Skutečně zemřel za člověka. A to není znamením porážky, neznamená to, že další ušlechtilý člověk doplatil na svoji dobrotu, ale tady se děje, „dokonává“   Boží záměr s člověkem (dokonáno jest…).  Beránek  Boží, který snímá hřích světa. A proto se učedníci zaradovali. Tady je zdroj radosti, věčného potěšení… jakže to říkal prorok kdysi: jeho ranami jsme byli uzdraveni….
A to je druhá věc, kterou Kristus přináší, kterou  působí v srdci. Radost.  Najednou místo  strachu a nepokoje je tu důvěra a radost.  - A opět, znovu zní : pokoj vám! Pokoj, ten tolik potřebujeme. Tolik slyšíme hlasů, které na nás útočí, abychom se báli, abychom jednali ze strachu. Ve strachu jsou lidé ovladatelní, jsou ochotni dělat zlé věci. Ježíš ale přináší svobodu od strachu. A tak ještě jednou: pokoj vám!
Ale vzápětí své učedníky vysílá. Jedním dechem. V křesťanství nejde o to vytvořit si soukromý svět, svou příjemnou bublinu, svou nirvánu. Ale je tu poslání, je tu odpovědnost za druhé, za tento svět.  Nejsme tu sami pro sebe, máme jít ven mezi lidi.
„Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás“.
A v tu chvíli se vybaví Ježíšův příběh. Jak vypadalo jeho poslání - vyslání.  Např.jak byl hostem v Káni Galilejské, hostem u obyčejných lidí,  A tam docela inkognito, nepoznán, zachránil a rozhojnil radost. Nebo jak  utišil žízeň té ženy u studny v Samaří. Jak nasyti lačnící.  Jak otevřel oči slepých. Jak  zabránil ukamenování ženy cizoložné a propustil ji v pokoji.  Jak umýval nohy učedníkům -  očišťoval od viny. -  Svět se k  tomu stavěl nepřátelsky (a tak ani vy se nesnažte být se světem kamarádi).  On do svého vlastního přišel a vlastní jeho ho nepřijali, tak i vy s tím počítejte. Ale tady je ten, kdo svět přemohl.
Ježíš  vysílá ty, kteří zklamali a selhali. Ale neposílá je nevyzbrojené.  „Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: Přijměte Ducha svatého“.- Bez toho by byla služba nemožná. Ježíš dává ve svém Duchu bezprostřední spojení s ním. Zajímavé přitom je, že je užito slova, jaké zazní při stvoření Adama: jeho stvoření je kompletní teprve když do něho Hospodin vdechne duši živou. A stejně jako v údolí suchých kostí ve vidění proroka Ezechiele: teprve vdechnutí Boží dává život, je skutečným životem. A my se musíme bránit materialistickému pohledu na lidskou bytost, jakoby člověk byl jen konzument, jen vyvinutější dynosaurus se základními instinkty, kterými je strach a hněv.  Je přece do nás vdechnut život, pokoj, důvěra, radost, to je na člověku podstatné a teprve tehdy, z Božího daru se stáváme lidskými bytostmi a můžeme opravdu žít.  Snad proto je to formulováno jako příkaz:  Přijměte Ducha svatého.
„Komukoliv odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“. Prostě: Ježíš přišel proto, aby přinesl odpuštění vin. Hle, Beránek, Boží, který snímá hřích světa,  zaznělo v J evangeliu hned v 1. kapitole.  A copak není hřích světa, odcizení, sobectví, strach, nenávist to, co dělá z života peklo? Tedy: vy, kteří jste Kristovi, jste tu od toho, odkazovat na Beránka, který snímá hřích světa.   - To pověření  je formulováno tak, aby si učedníci byli vědomi kromě velkého úkolu i velké autority. Žádný  strach z mínění druhých lidí! Není třeba se vlichocovat a podbízet!
Přesto však nezapomínat, že  J nepřišel proto, aby svět soudil,ale aby svět spasil.  Bůh nám svěřuje jeho službu odpuštěním. Apoštol Pavel to vyjádřil  jadrně takto: „ Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy: na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem!“
Amen.
 

Kázání k 30.výročí svobody

Jarmila Klapková: Církev jako plachetnice

Církev jako plachetnice

(podle Joan Gray)

Pokud dnes pojedete do Říma a navštívíte katakomby, najdete tam na stěnách vyrytý jeden z prvních symbolů křesťanské církve. Je to loď. V době Ježíše byly dva způsoby, jak pohánět loď na otevřené vodě. Jeden z nich bylo veslování, energie potu produkovaná člověkem. Druhým způsobem bylo použití plachty a využití síly větru.

Marcela Kottová: Dej nám moudrost, odvahu

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (Ř 12, 21)

Marek 12,28-34

Jeden ze zákoníku se ho zeptal: "Které

přikázání je první ze všech?"

Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli,

Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého

srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´

Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého

jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato

dvě není."

I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře,

Vydat se na cestu (kázání Boh. Vika)

   (5. post Trin.)                                                          Prost. 5.7.15

                            

Lk 5,5-6. 10-11:  Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě. Když to učinili, zahrnuli velké množství ryb... Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ ..Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit ryby.“ … Všechno tam nechali a šli za ním.

 

Odkaz M.J. Husa (přednáška Boh. Vika)

Mistr Jan Hus Prostějov 5.7.

 

Proč se máme ještě dnes zabývat Janem Husem?

Věříme svatou církev obecnou, svatých obcování /= obecenství, společenství svatých/- svatou obecnou apoštolskou církev: přes hranice prostoru /= ekuména/ i času /katolicita/.

 

Naši mrtví jsou tu s námi,

a tak přece nejsme sami.   /Jan Skácel

 

/Ábel/ Protože věřil, ještě mluví, ač zemřel.  /Žd 11,4

 

Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží.    /Žd 13,7

 

Stránky