Odkaz M.J. Husa (přednáška Boh. Vika)

Mistr Jan Hus Prostějov 5.7.

 

Proč se máme ještě dnes zabývat Janem Husem?

Věříme svatou církev obecnou, svatých obcování /= obecenství, společenství svatých/- svatou obecnou apoštolskou církev: přes hranice prostoru /= ekuména/ i času /katolicita/.

 

Naši mrtví jsou tu s námi,

a tak přece nejsme sami.   /Jan Skácel

 

/Ábel/ Protože věřil, ještě mluví, ač zemřel.  /Žd 11,4

 

Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží.    /Žd 13,7

 

Husův odkaz nás tedy jako církev může oslovit i dnes.

 

1.  Před Husem ve světě

a.  Už 1054 došlo k „velké roztržce“ mezi Východní a Západní církví.

 V západní církvi,  která byla právě tak zesvětštělá jako ta Východní,  stáli v čele papež a císař, kteří spolu soupeřili o prvenství.  Také biskupové byli na úrovni knížat - i v mocenském a  hospodářském smyslu. Byli tedy feudály stejně jako  kláštery.

Jistou dobu se mohlo zdát, že stabilita západní Evropy je zajištěna. 

Nasvědčuje tomu také scholastická vzdělanost, ve které  filozofie slouží teologii

a všecko je v hierarchickém řádu (zvláště u Tomáše Akvinského). I zde ovšem nastává přelom: William Occham /+1349/ hlásá nominalismus – jednota filozofie a teologie končí (duchovní pravdy nejde rozumově zdůvodňovat, rozhoduje jen autorita).

Souběžně se scholastikou zmiňme také mystiku, niternou, rozjímavou pokornou zbožnost, pěstovanou hlavně v německých dominikánských klášterech. V našich reformačních kruzích k ní měl asi nejblíže Milič z Kroměříže. Konala se také řada poutí, při kterých měli účastníci také niterné zážitky.

 

b. +1202 Italský opat  Gioacchimo da Fiore předpovídal skonání věků, a to  k r. 1260;  tato představa radikalizovala křesťanské myšlení i ve 14. a 15. století. Byl očekáván příchod Kristův a před ním ještě Antikristův. V jejich boji se má každý postavit na Kristovu stranu.

1229 skončily křížové výpravy na Blízký Východ - s neúspěchem, turecké nebezpečí se přiblížilo, /1389 na Kosově poli bylo poraženo Srbsko/; 

ale vzrostla papežská moc, zvětšil se kulturní rozhled, ovšem prohloubila se také propast mezi Východem a Západem. 

Byzantští myslitelé a umělci uprchli na Západ, ovlivnili filozofii i pohled na život antickými prvky – období renezance znamená určité zesvětštění.

/Vpád Mongolů do střední Evropy 1241-42 byl spíše jen epizodou, protože se stáhli do Ruska./

1386 Vznikla Polsko-litevská říše: kontakty s pravoslavím /Jeroným Pražský se na Litvě setkává s prastarým přijímáním pod obojí/.

 

 

 

c. 1350 morová epidemie přicházející z Dálného Východu způsobila velký úbytek obyvatelstva a pracovních sil, nastal hospodářský pokles, větší daňové zatížení všech vrstev a sociální útisk. Také papežská kurie a hierarchie zvětšovala své nároky.

S morem souvisí i hnutí flagelantů -mrskačů, kteří táhli Evropou, což byl lidový ekstatický mysticismus.

 

d. Reformní hnutí:  1160 Albingenští a 1180 Valdenští ve Francii a v Itálii; založení OFM (volání k následování Krista v chudobě)  a OP (kázání a biblismus), inkvizice.

 

e. Pod nadvládou francouzského krále je od 1304 avignonské papežství („Babylonské zajetí“), které financemi podpíralo Francii ve „stoleté válce“ s Anglií; simonie a četné dávky zajišťovaly příjmy papeži i hierarchii. 1378- 1415 Dvojpapežství: Řím a Avignon, 1406 trojpapežství – vyvolalo rozpaky nad nejvyšší autoritou v církvi.

 

f. 1384 + John Wiclif, anglický profesor v Oxfordu, radikální reformátor chráněný šlechtou, opíral se o Bibli, odmítal papežství, bohatství církve a volal k návratu podle apoštolského vzoru.  V učení o VP zastával „remanenci“/ proti přepodstatňování/. Reformaci měl provést stát – především konfiskovat církevní majetek.

 

2.  Před Husem v Čechách

a. Morová epidemie se dostavila až  kolem 1370 a také průvody mrskačů- flagelantů.

 

 b. Bible je překládána do němčiny a do češtiny – např.„Leskovecká“, zpočátku je hlavně pro kláštery a královský dvůr; umožňují „návrat k pramenům“ a kritiku církevních zlořádů. /Pořizování knih je ovšem nákladné, a proto není Bible dostupná všem./

 

c. Výnosy stříbrných dolů se zmenšily, vliv českého království v zahraničí poklesl, Lucemburkové jsou nesvorní, uherský král Zikmund dokonce podporuje vzpouru šlechty proti Václavovi.

 

d. Vzestup /českého/ měšťanstva vyvolal snahu laiků po uplatnění v politickém životě a také při bohoslužbách: šíří se zpěv shromáždění v mateřském jazyce.

 

1344 Zřízeno pražské arcibiskupství /+biskupství v Litomyšli a Olomouci/ – nezávislost na Mohuči.

e. 1348  Založil Karel IV.  pražskou univerzitu, což byl ústav s akademickými svobodami, ačkoli to byla škola církevní a arcibiskup byl jejím kancléřem; – postupně vzrostla vzdělanost i středních vrstev; bylo vychováno příliš mnoho kněží, a také proto byly pronajímány církevní úřady. (Vznik „kněžského proletariátu.“)

 

 

 

 

 

f. Majetnost hierarchie a klášterů /vzrostla také zásluhou Karla IV./, církev je velkým feudálem, nastal úpadek mravů u kněží a mnichů, což vyvolalo  

g. reformní hnutí: ozývá se kárání neřestí laiků i kněžstva, důraz na kázání a častou VP.  Karatelé ovšem narážejí na odpor u mnichů a hierarchie a jsou pomlouváni u papeže.

   K. Waldhauser OSA /1360/, káže německy a latinsky

   Milič z Kroměříže – káže česky a německy, očekává příchod Antikrista; založil ústav  „Nový Jeruzalém“ pro převýchovu nevěstek a kazatelskou školu, píše i česky.

   M. Matěj z Janova – působí na universitě- vyzdvihuje autoritu Bible a vzor prvotní církve, je však obviněn před kapitulou a mnohé odvolá.

   Tomáš Štítný ze Štítného – píše náboženské spisy v mateřském jazyce.

 

1391 ze soukromých peněz byla Miličovými žáky  založena Betlémská kaple -“Neviňátek betlémských“ - /kněz je vybírán z univerzitních profesorů, je povinen osobně česky kázat, 2x v neděli a ve svátek/. Je to prostor pro 3000 posluchačů.

 

h. Král má spory s vysokou šlechtou /byl dvakrát zajat/ a také s arcibiskupem bojuje o vliv, majetek a případné biskupství v západních Čechách /+1393 Johánek z Pomuka/, což také znamená oslabení ústřední moci.

V zemi je všeobecná společenská krize: vzájemné třídní rozpory na všech stranách.

 

3.  Životopis:

Narodil se asi 1370 v Husinci, v 16 letech  přišel na univerzitu do Prahy –  po základní školní přípravě v Prachaticích /kde byl asi klášterním vokalistou/, jako student nevynikal, žil poměrně lehkomyslně – zřejmě ze stipendia.

1393   bakalářem a  1396 magistrem filozofie;  1398 přednáší -  bakalářem teologie, 1401 děkanem FF,  1409 rektorem UK /v té době užíval imunity/

1400 vysvěcen na kněze ( jako student to pokládal za jistou obživu: abych měl dobré bydlo a roucho a byl lidem vzácný). Nejprve působil u sv. Michala na Starém Městě, 1402 v Betlémské kapli.

 

1394 Jeroným Pražský přináší Wiclefovy knihy do Prahy – u Husa nastává konverze, „srozumění Písmům“ /“Nejednomu hlavu zvikleš“/ - Wiklefovy spisy probírá Hus na univerzitě. /Jeroným s nasazením života i v zahraničí./

1409 Kutnohorský dekret přináší změnu univerzitní ústavy ve prospěch Čechů – má především umožnit orientaci Čech na neutralitu v otázce papežství a znovuzískání německé koruny; následkem je ovšem odchod cizinců do Lipska a posílení wiklifismu. /Pověst univerzity v zahraničí poklesne./

 

1402 Hus se stal kazatelem v Betlémské kapli: káže denně, v neděli a o svátcích 2x, kárá neřesti církve, vyzývá k reformaci i své posluchače. Mezi posluchači (hlavně z Nového Města) sedá také královna Žofie. Hus žije spořádaně, i když nikoli asketicky /V.C. Pospíšil: Je u něho patrné autentické křesťanství/. Jeho rukopis svědčí o vyrovnané povaze spokojeného člověka.

 

 

„Ve svých kázáních stále napadal  a odhaloval pokrytectví, nádheru, lakotu, prostopášnost, svatokupectví a jiné hříchy kněžstva, aby opět přivedl tento kněžský stav k životu apoštolskému, a proto byl od toho zkázonosného kněžstva velmi nenáviděn.“

                                                                    (Vavřinec z Březové: Husitská kronika 19.20)

 

„Nepřestávaje zajisté kárati veřejně vady a poklesky představených církve, zapomínal lehce, že také pokora a poslušnost jsou ctnosti křesťanské; odkrývaje před lidem všecky křehkosti duchovenstva, nepomýšlel na to, že usiluje o zničení autority, jejíž  tradice od věku k věku náleží k samé podstatě církve římské.“                                 (Palacký XI,3, str. 490)

 

1404.5.7  Vystupuje jako synodní kazatel jmenovaný arcibiskupem a také králův zpovědník.           

  Wilsnack: vyšetřován údajný zázrak s hostií – Hus členem vyšetřující komise a odmítá jej jako pověru.

1408   Zbyněk z Házmburka, arcibiskup /zprvu stoupenec reformy/ se staví proti wiklefismu, přichází interdikt arcibiskupský a později papežský, který Hus odmítá.

1409   koncil v Pise, Kutnohorský dekret: také Husovi jde o jednotu církve.

1410   spor s arcibiskupem o Wiklefovy knihy filozofické a teologické:

1411   kaceřování a klatba, předvolán do Boloně k papežskému soudu, ale dává se zastoupit Janem z Jesenice

1412   Spor o odpustky: za dobré skutky církev odpouští tresty uložené při zpovědi /i za zemřelé v očistci/ - „šek“ milosti krytý pokladem dobrých skutků /Krista, svatých, zbožných/ - vyhlašovaný papežskou bulou.

 /Jan XXIII. válčí s Ladislavem Neapolským a na tuto křížovou výpravu potřebuje spojence a peníze, do Čech pošle prodejce W. Tiema, děkana z Pasova/, prodává se ve 3 kostelích,  je vyvolána disputace na univerzitě, nastávají bouře ve městě – Jeroným Pražský se jich účastní,  /navzdory Husově přímluvě popraveni 3 tovaryši a pohřbeni v Betlémské kapli/, znovu  interdikt:

 18.10. Hus se od papežského soudu odvolává ke Kristovu soudu, k soudci nejspravedlnějšímu.

1413   synoda v Praze – teologové prosadí odsouzení Husa: žaloby jdou k papeži a pak ke koncilu 

1413   Pobyt v Praze je nadále nemožný,  odchází na Kozí hrádek u Sezimová Ústí – věnuje se kázání na venkově a spisovatelství,

1414   na Krakovec u Rakovníka. V Praze je jen inkognito.

 

11.10. Se šlechtickým doprovodem odchází – na Zikmundovu výzvu - na koncil do Kostnice (cestou po Německu je mnohde vítán); koncilními otci je záhy jako kacíř uvězněn (na čtyřech místech), posílá a dostává tajně dopisy a píše knížky;

je opakovaně žalován českými bohoslovci: Štěpánem z Pálče,  Michalem de Causis, 

dr. Názem a biskupem Janem Železným; 

v čele koncilu stojí slovutní kardinálové Pierre d'Ailly, Francesco Zabarella a pařížský univerzitní kancléř Jean Gerson - zastánci reformy.

 

 

 

/Koncil, obeslaný četnou církevní a světskou honorací s hojným doprovodem, nikoli zcela  mravopočestným,  zvýší několikanásobně počet obyvatel města; kromě kacířství řeší také otázku jednoty a reformace./ 

 

1415    Hus je ve vazbě vyšetřován, na výzvu českých šlechticů mu Zikmund zjedná veřejné slyšení - koncilní komise předkládá kompromisní návrhy na odvolání; Hus žádá důkazy z Písma, pouhé rozhodnutí koncilu odmítá; jakožto kacíř je odsouzen  /konkrétně 30 tezí 

z jeho spisů/, vydán světské vrchnosti, upálen a popel je vhozen do Rýna.

 

Palacký: Církev v úplnějším nežli kdy počtu shromážděná potupila i zatratila všecky novoty reformátorů českých  co bludné, pohoršlivé, odbojné i kacířské... Každý musel buďto podrobiti se bez výjimky,... anebo postaviti se na zjevný odpor proti církvi a veškeré její autoritě. /XI,5/

 

Leopold Ranke: Teprve když byl Hus mrtev, jeho myšlenky vlastně ožily.

 

4.  Učení

 (a. Byl inspirován církevními otci, zvláště Augustinem, cituje i papeže Řehoře,  některými scholastiky, českou reformní tradicí, Wiclefem (pojatým kriticky) a četbou Písma svatého; mezi jeho přáteli byli také valdenští drážďanští mistři žijící v Praze. Od oficiálního učení se příliš neodchýlil.

 

(b. Bible /Čtení/ je závaznou autoritou pro všecky – nadřazenou všem církevním úřadům a řádům. („Můj základ a má strava, kterou se sílí duch můj.“)  A Bible ukazuje k pravdě:

Pravda: Kristus /J 14,6/, jeho slovo a jeho příkladný život, Kristův zákon: láska k Bohu a k bližnímu je nad všecka církevní a světská nařízení; podle stč. slovníku pravda znamená také právo, spravedlnost, /“pravdy každému přejte“ -tedy proti útisku/, a opravdovost.   Hus ochoten od horšího poznání připustit lepší.

„Hledej pravdu, slyš, uč se, miluj, prav, drž, braň až do smrti!“

 

(c.  Církev je Kristovo společenství všech předurčených (vyvolených), kdežto předzvědění (odsouzení) jsou společenství Antikristovo, i kdyby zastávali /třeba nejvyšší/ církevní úřad: nehodní laici i kněží.

 

(d.  K reformaci církve jsou povoláváni všichni křesťané /nejen papež, nebo koncil, hierarchové a světská vrchnost/:  mají navrátit církev k apoštolskému vzoru (tedy k chudobě a spořádanému životu).

Přijímání VP pod obojí Hus sám  nezavedl, ale doporučoval je jakožto biblické a z Kostnice je schvaloval jako ustanovení Kristovo. Koncil je naopak výslovně zakázal.

 

 

 

 

 

 

(e  Jeho národní uvědomění neznamená v žádném případě nenávist k jiným: věrný Angličan či Němec je lepší než zlý Čech. Ale je mu proti mysli opouštět rodný jazyk anebo jej prznit. Reforma pravopisu má zpřístupnit četbu Písma a duchovní literatury.  „Největším Čechem“ byl v duchovním smyslu: inspiruje /a zneklidňuje/ ještě po staletích i v mezinárodním měřítku.

 

(f.  Reformace znamená revoluci /tedy pohyb/, má na zřeteli budoucnost, i když se její vize opírá o minulost; věci církevní a světské tu jsou pořád spojitými nádobami. /Žižka byl tedy Husovým žákem a upřímným  následovníkem./ 

 

Husův hlas je nutno chápat především jako prorocký, nikoli jako právnický či politický návod.

 

Pojetí Husa se během času měnilo: 

pro utrakvisty byl světcem - mučedníkem /i v liturgii, měl svátek/, jakýmsi druhým Janem Křtitelem; s ním zobrazován;

ve světovém protestantismu se stal předchůdcem Lutherovým /: „Vždyť já jsem vlastně husita!“/ a Kalvínovým,  (na portrétech asketická tvář s plnovousem);

pro osvícence obhájcem svědomí a svobodného bádání a rozumu;  

pro české vlastence bojovníkem za práva národa; 

pro socialisty revolučním myslitelem hájícím utiskované; 

pro reformní katolíky autentickým křesťanem, předchůdcem koncilní obnovy a prorockou postavou; pro konzervativní katolické odpůrce zůstává bludařem, domýšlivým anarchistou, krátkozrakým blouznivcem a schismatikem.

 

Pro nás: opravdovým křesťanem opírajícím se o Písmo svaté a statečným následovníkem Kristovým; výzvou pro všecky generace, učencem ochotným  dát se poučit a poznané věrně  zastávat.

 

5. Spisy

De ecclesia /O církvi/, Výklad víry, desatera a páteře /modlitby Páně/,  Knížky 

o  svatokupectví, O postačitelnosti zákona Kristova, O šesti bludech, O poznání cesty pravé ke spasení neboli Dcerka, O krvi Kristově, O těle Kristově, O sedmi smrtelných hříších, De orthographia bohemica, rev. překlad NZ,  Řeč o míru (Husova výzbroj do Kostnice),  listy,  polemiky.

 

Písně: 

 

580,1.6 Ó svatý Bože, slyš naše hlasy

399  V sjití tomto

432,1.4  Bože, vylej požehnání  

 

 

 

 

CITÁTY Z JANA HUSA

 

List věrným Čechům /Výňatek novočesky/

Věrní a v Bohu milí páni a paní, bohatí i chudí!

Prosím vás a napomínám, abyste Pána Boha poslouchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, abyste pravdu Boží, kterou jsem z Božího zákona psal a z řečí svatých kázal a psal, abyste se jí drželi. Prosím také, kdo by ode mne slyšel v kázání nebo v soukromí něco proti pravdě Boží, anebo co bych kde psal, - a doufám, že toho není,  - aby se toho nedržel. Prosím také, kdyby někdo viděl mé lehkomyslné obyčeje v mluvení nebo skutcích, aby se jich nedržel, ale aby za mne Boha prosil, aby mi ráčil odpustit.

 Prosím, aby kněží dobré obyčeje milovali a velebili a je ctili, a zvláště ti, kdo pracují se slovem Boží. Prosím,abyste se varovali lstivých lidí, a zvláště kněží nehodných, o kterých Spasitel dí, že jsou v rouše ovčím a uvnitř vlci hltaví.

 Prosím pány, aby své chudině prokazovali milost a spravovali je spravedlivě.

 Prosím měšťany, aby své obchody vedli poctivě. Prosím řemeslníky, aby věrně své dílo konali jeho užívali.

 Prosím sluhy, aby svým pánům a paním věrně sloužili. 

 Prosím mistry, aby řádně žili a své studenty řádně učili, předně aby Boha milovali, pro jeho chválu se učili a prospěch obce a pro své spasení, a ne pro lakomství ani pro světskou slávu.

 Prosím studenty a jiné žáky, aby své mistry v dobrém poslouchali a následovali a aby se pilně pro Boží chválu a pro spasení své i jiných lidí učili.                  /Kostnice 10. června 1415/

 

  (Falešní proroci povstanou v posledních dnech)  A to se nyní velmi plní, neboť již Kristova pravda i Kristus málo v lidech svítí, kteří již chtějí, aby Čtení nekázali a Krista nejmenovali; a koho uchopí, protože Kristovu pravdu upřímo vyznává, tomu klnou, haní, vypovídají, hrdlují i mučí a žalářují i umrtvují.                                                                                           (Postila, 2. adventní)

 

  Pro to místo (Betlém) ďábel se rozhněval a proti němu faráře i kanovníky popudil, spatřiv, že jeho království v tom místě se rušilo.                                            List Věrným Čechům

 

Prosím, abyste se milovali, násilím dobrých tlačiti nedali a pravdy každému přáli.

 

Všemohoucí Pane, jenž jsi cesta, pravda i život, 

tys poznal, jak málokteří kráčejí v tobě za časů našich, 

málokteří tebe, svou hlavu, napodobují v pokoře, chudobě, čistotě, pracovitosti 

a trpělivosti. Otevřena jest cesta Satanova, a mnozí se jí berou. 

Pomoz slabému stádu svému, aby tě neopouštělo, ale následovalo tě do konce cestou úzkou.                                                                                                          (O církvi)

 

 

 

 

PÍSEŇ

Kdos dobrý vojín, třímáš meč, 

dokud nepřítel je v poli,

a je-li příliš krutá seč,

bojuješ, až tě kdo skolí.

 

A na jednoho tisíc jich

z každé-li strany se řítí,

kdo vezme mu ten hrdý smích,

kdo vzdor dřív nežli to žití?

 

I ať se ženou ze všech stran,

on všechny vyzve je k soudu,

a krví ze smrtelných ran

svou rodnou napojí hroudu.

 

I ať již vratká hodina

vítězství kam si chce hodí:

ta hrouda, kde padne hrdina,

zas jednou hrdiny zrodí!      /J.V. Sládek, Tiché hovory, II. Doma/

Kázání k 30.výročí svobody

Stránky