Pobožnost kurátorky sboru O. Čermákové při lednové schůzi staršovstva

A tak, moji milovaní  bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně, vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.          (1.K 15, 58)

Setkáváme se spolu na počátku dalšího roku, roku, kdy i my budeme bilancovat naši práci, co se nám podařilo i co se nám rozhodně nezdařilo. I kolem nás, ve společnosti, se různě bilancuje, ale zejména hodně naříká a remcá. Pokud je mi známo, také Boží lid nikdy přespříliš spokojený nebyl, také si stále stěžoval, ale většinou pak na tom byli ještě hůř a sedávali a plakávali u babylonských řek.
Prožíváme-li delší čas pohodu a klid, přestáváme ji vnímat a osud by nám poskytl neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz – tak se praví v jedné knížce a je to velmi výstižný obraz. Až na ten osud, ten nemá v křesťanské víře co dělat.
Proto je velmi důležité nedat se zviklat, ale být pevní, protože máme před sebou stále cestu, cestu otevřenou, třeba jen úzkou, ale pořád je to cesta, po které můžeme jít. Můžeme jít a věnovat se práci, která je před námi, snad ještě horlivěji, protože víme, že naše práce není marná, pokud ji děláme s pohledem na Pána. Hledejme proto cestu kupředu, cestu horlivé práce bez remcání a pochybování, cestu dopředu, tam, kde je Pán před námi. A věřím, že pak nám bude i radostně a veselo i při nelehkých úkolech a budeme je zvládat a řešit s potěšením.

(úvaha kurátorky sboru Olgy Čermákové při první schůzi staršovstva t.r.)

Kázání k 30.výročí svobody

Stránky