Kázání z neděle Trojiční 12. června

„A tak zůstává víra, naděje a láska – ale největší z té trojice je láska“ (1 Kor 13,13 )

Dnešní neděle, neděle po svatodušních svátcích se nazývá neděle Trojiční. Jako bychom touto nedělí dosáhli jakéhosi vrcholu, plnosti. Věřím v Boha Otce, věřím v Ježíše Krista, věřím v Ducha svatého: tak od počátku vyznává křesťanská církev, tak můžeme vyznávat spolu s ní i my. Všechno jsou to tři podoby téhož. Bůh, tajemství, hlubina, přesah, láska a pravda, dárce smyslu… Zjevený osobou Ježíše Krista. …Uskutečňovaný v tomto světě a mezi námi Duchem svatým. Prošli jsme církevním rokem – přes advent, naléhavou touhu: přijď, Pane, přes vánoce, jeho příchod do reality tohoto světa, přes velikonoce – kříž a vzkříšení, přes svatodušní svátky až k dnešní neděli. A můžeme si říci: bylo nám dáno dojít k naplnění.

I z dopisu apoštola Pavla jsme slyšeli o trojici, trojjediné skutečnosti víry, lásky a naděje. Podstatné věci křesťanství. Kdybychom chtěli říci: co je podstatné, o čem křesťanství je, pak je to: Víra, láska, naděje. Všechno ostatní, co lidé na křesťanství vidí, může být a nemusí. Plní svou úlohu, pokud slouží víře, lásce a naději. Kostely, scházení se, modlitby, provoz sboru…

Takže Trojice víry, lásky a naděje.

Můžeme do toho vstoupit tak, že každá z těchto podstatných věcí odpovídá postavení člověka v čase života. Žijeme přece v minulost, přítomnosti, a budoucnosti.

A tak minulost můžeme chápat vírou.Na minulost můžeme hledět s vírou. To, co bylo, není sled nahodilostí, hořkých omylů a provinění. Pro přítomnost platí láska. A pro budoucnost, pro tu platí naděje.

Nebo můžeme do této Trojice vstoupit tak, že si uvědomíme, jak spolu vzájemně souvisí, jak jsou propojeny. Víra bez lásky není možná, to je vlastně fanatismus. Avšak láska bez víry také ne. Pokud totiž nevěříme, že láska je a zůstává, snadno si řekneme: ale vždyť to ve světě chodí úplně jinak, tak se nedá žít. A láska bez naděje, bez dlouhého dechu je jen romantické vzplanutí.

A tak zůstává víra. Možná si řekneme: víra? Kolik jen bylo a je na světě věr, kolik náboženských válek bylo konáno pod praporem víry, kolik zla bylo ve jménu víry napácháno. K tomu ještě dnes zase mnozí lidé říkají: něco přece musí být, takže je v tom pěkný zmatek. Když však apoštol Pavel mluví o víře, tak tím nemyslí takovýto něcismus, že přece „něco musí být“. Víra pro něj není víra v cosi nadpřirozeného, víra pro něj není něčím, co popírá rozum, co je nevědecké. Víru on chápe jako vztah důvěry. Vztah důvěry, kterou v člověku vyvolává Bůh sám. Je to víra v Ježíše Krista. Víra, že i utrpením a bezmocí může vést cesta, která má smysl.

Zůstává láska. A zase. Když se řekne láska, co všechno se pod tím může skrýt. Různé formy lásek, sentimentální, opičí, všelijaké hormonové poblouznění, které jsou v podstatě jen formou sebelásky, sobectví. Když však mluví apoštol o lásce, tak tím myslí lásku, jako svobodu od sobectví. Míní tím pravdivou, ryzí lásku, jak ji žil Ježíš sám.

A zůstává naděje. Bez naděje si člověk řekne: ale kdepak, víra a láska, to jsou sice krásné ideály, ale v tomhle světě, krutém světě, kde přece nakonec vítězí ostré lokty, s tím se daleko nedostaneš. Jiné věci tady přece vládnou. Tak to přece slýcháváme a býváme v pokušení tomu podlehnout. Jak tomu je v té písni: v neděli k nebo pozdvihni hlavu, v pondělí hleď zas ztratit se v davu, na nebi žijí andělé svatí, na zemi jiné zásady platí. Proto tedy naděje. Bez naděje víra a láska nemají dlouhého trvání.

Poselství Trojiční neděle může být tedy toto: jsou, existují podstatné věci, pro které stojí za to žít. Víra, láska a naděje. Zůstávají, i když vše pomíjí. To je přece ohromné moci s tím počítat. Mohou přicházet v životě, ve společnosti a celém světě bouřlivé i revoluční změny, kdy se zdá, že nic už neplatí z toho, co bylo dřív. Ale přece, to, co zůstává, je víra, láska a naděje. Přitom jedno s druhým souvisí. Ať to zkoumáme z té či oné strany, vždycky nám z toho vyjde trojjediný přístup k životu. Víra a láska a naděje jsou různé strany téhož, tak jako v Trojici Otec, Syn, Duch svatý. Z té trojice víry, lásky a naděje je největší láska. Víra a naděje nám k ní velmi pomáhají nyní. Ale jednou nebudou už potřeba a zůstane jen láska. Bez ní, říká apoštol, člověk není nic. I kdybych měl jinak všechno, nač si vzpomněl, i kdybych byl kdovíjak úspěšný, kdybych toho dokázal v životě sebevíc, kdybych uměl mluvit deseti jazyky, měl velikou víru a byl obětavý církevní pracovník. Bez lásky nic nejsem.O takové lásce říká, že je trpělivá, laskavá, nezávidí, nevytahuje se, nejedná nečestně a není domýšlivá, nehledá svůj prospěch, nepočítá křivdy, nedá se vydráždit, neraduje se ze špatnosti, ale raduje se z pravdy. Ať se děje cokoliv, ona vydrží, věří, má naději, vytrvá. Amen.

Bože Otče, Synu i Duchu svatý, díky za víru, lásku a naději. Bez nich jsme jen vyschlý troud. Amen.

Kázání k 30.výročí svobody

Stránky