Jako zrnko hořčice

Matouš 13,31-32: Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli; je sice menší, než všecka semena, ale když vyroste, je větší, než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.

1. Tak nepatrné
Semínko hořčice je opravdu malý drobeček. Pravda, není asi úplně nejmenší. Ve škvírce mezi zuby by se Vám nejspíš nezachytilo – na rozdíl od máku – ale drobeček to rozhodně je.

A tak tomu je prý s královstvím nebeským – je tak malé, tak nepatrné, že jdete kolem a ani si ho nevšimnete. A třeba ho někdo nosí s sebou a ani o tom neví. V kabelce nebo v batohu míváme schované všelijaké drobné věci a věcičky. Buď nám tam omylem spadnou, nebo je tam sami zastrčíme do nějaké kapsičky a pak na ně zapomeneme, případně nám do zavazadla někdo v nepozorované chvíli upustí dáreček. A když tašku po delším čase vysypeme, tu se jeden podiví, co to vlastně má za poklady. Nebeské království je poklad droboučký jako mák nebo jako zrníčko, co by se za nehet vešlo. Tak pozor, ať se nám někde nezašantročí, byla by ho škoda.

2. Určeno k zasetí
To semínko je tu od toho, aby bylo zaseto: Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zaseje na svém poli… Jde o něco žádoucího, něco, co chceme, aby rostlo, aby sílilo, aby to mělo živnou půdu. To semínko nemá zůstat zapadlé v nějakém koutku či kapsičce. Protože časem by se z něj mohlo skutečně stát jen mrtvé a nepotřebné smetí.

Tak hurá na zahrádku a zasít. Nemáte zahrádku? Nevadí, toto semínko se dobře uchytí i uvnitř, v našem bytě, v kuchyni i v ložnici, všude tam, kde se pohybují, setkávají, kde pracují a odpočívají lidé.

3. Proč zrovna hořčice?
Dovolte mi, prosím, malou botanickou odbočku. Ježíš si pro své podobenství o Boží moci vybral velice zajímavou rostlinu. Hořčice polní – latinsky Sinapis arvensis – jak jsem se dočetl, má několikero pozoruhodných vlastností.

  1. Semena si prý uchovávají velmi dlouhou dobu schopnost vyrůst – takže klidně mohou ležet někde pohozené deset, dvacet, třicet let a teprve pak začnou klíčit.
  2. Semena klíčí nepravidelně, neplánovaně, některé dříve, některé později. Jestliže se semínko dostane hlouběji do země, čeká vytrvale na svou příležitost, až se zemina pohne a dostane tak zrníčko do příhodnějších podmínek.
  3. Růst hořčice polní je obdivuhodně rychlý. Takže vůbec nemusí vadit, že vyklíčí později než jiné rostliny. Snadno a svižně přeroste své sousedky, zastíní je a získá nad nimi převahu. Za příhodných okolností vyrůstá do výšky 1,5 m, 2 m, někdy i výš.

Vzhledem k těmto vlastnostem ji soudobí zemědělci považují za rostlinu plevelnou a obzvláště problémovou. A zrovna tuto živelnou, těžko předvídatelnou, houževnatou rostlinu si Ježíš vybral pro své promluvy. A ne jednou, ale hned několikrát. V 17. kap. Matoušova evangelia najdeme mistrovu odpověď učedníkům, kde říká, že člověku stačí víra o velikosti zrnka hořčice k tomu, aby konal úžasné věci (viz např. Mt 17,20).

4. Hořčičná naděje
Zdá se mi, že Ježíš nám tímto podobenstvím chce dodat naději. Naději, že víra může vyklíčit tam, kde byste to nečekali a třebas i po velmi dlouhé době. Evangelium stejně jako hořčičné semínko s ubíhajícími roky neztrácí na aktualitě a životnosti.

Další závan naděje je v tom, že Boží věci se nepodaří jen tak vymýtit ze světa, a to ani tehdy, když proti nim lidé nasadí množství energie, důmyslnou techniku a sofistikované postupy. Zemědělci rok co rok ošetřují svá pole proti rostlinám, které považují za plevel. A stejně na přes rok znovu vyrostou nové rostlinky. Komunisté za desítky let plánovitého úsilí nedokázali vyhnat křesťanské hodnoty a poselství evangelia z lidí. A nevyžene je z lidí ani žádný jiný systém, politický či ekonomický.

Jako pointu celého přirovnání Kristus ukazuje kontrast mezi začátkem a koncem semínka. Malé se jednoho dne stane velikým. Nepatrné dobré věci, které nyní vidíme a potkáváme, mají obrovský potenciál a otevřenou budoucnost. A my jsme součástí tohoto naděje plného procesu.

5. Co je Boží království?
To Ježíšovo přirovnání je uzavřeno tím, že z hořčice se nakonec stane strom a že ten strom bude útočištěm pro nebeské ptactvo. Stromy a ptáci jsou totiž nerozluční přátelé. Na naší zahradě stojí několik líp a díky nim od brzkého rána do pozdního večera nás provází ptačí švehol. A také Starý zákon zná a používá obraz stromu a ptactva žijícího v jeho větvích. Když například prorok Ezechiel popisuje rozlehlou a  početnou Egyptskou říši, pak mluví o velikém stromu, v jehož stínu žijí a hnízdí rozmanité druhy ptáků (viz Ezechiel 31,6).

Ježíš na tyto starozákonní obrazy navázal a pravil, že jednou z Božího království bude strom. Můžeme si domýšlet, že Boží království roste a jednoho dne z něj bude něco jako veliký stát. Stát se spravedlivým řádem a s dobrou společností. Stát, ve kterém je radost žít. Říše pokoje pro mnoho lidí.

Hospodine, vlévej do našich srdcí naději. Daruj nám naději, která je silnější než strach a nejistota.