Výročí biskupa a básníka Martina Michalce (+ 27.1. 1547 Prostějov)

Bratrský biskup a básník  Martin Michalec

/narozený 1504 v Litoměřicích, zemřel 27.1.1547 v Prostějově/

 

Získal vzdělání na bratrské škole v Mladé Boleslavi, kde vyrůstal pod vedením („bohoslovce Jednoty“) bratra Lukáše Pražského (+1528). 1529 se stal jáhnem a 1531 knězem, působil ve sboru boleslavském a od 1533 prostějovském. Už 1532 byl zvolen do Úzké rady a 1537 (v pořadí 13.) biskupem. 1533 a 1535 vedl jednání s wittenberskými reformátory Lutherem a Melachthonem  a 1540 s vratislavským Johannem Hessem. Požádal Luthera o předmluvu k Bratrskému vyznání, které už bylo přeloženo do němčiny. Při setkání v Kyjově se snažil (ovšem neúspěšně) 

o dorozumění s zwingliánskými Bratřími habrovanskými. Byl učitelem Jana Blahoslava,  kterého 1543 vyslal na studium do slezského Goldbergu (dnes Zlotoryja). Osvědčil pedagogické vlohy při práci s mládeží a pastýřský takt vůči kněžím Jednoty.  Trpěl těžkou a dlouhou chorobou, které ve věku 43 let podlehl. 

Podle Blahoslava byl „mužem zdařilé povahy, vtipným a výmluvným kazatelem, který chvalitebně vedl biskupský úřad a spravoval (církevní) služebníky téměř pro celou Moravu“. Psal polemické spisy se zvláštním zřetelem na večeři Páně a vydával i knihy jiných. Do Šamotulského kancionálu 1561 pojal Blahoslav 31 jeho písňových textů.  Několika z nich užíváme dodnes.

 

Národe český, chvaliž Boha, /neb tobě obzvláště dobrodiní mnohá/ 

v tom učinil,/ že Mistra Husa k službě vzbudil, 

/ aby skrze jeho kázání/ obnovil v Čechách církev svou pro spasení./ 

Kdož jsou toho nyní účastni,/ buďme vděčni. 

/Vzezřel Bůh na hrozné zavedení/ od Písma svatého,/ 

vzpomenul na věrné zaslíbení/ Krista, Syna svého,/

že těch dní ukrátí,/ Antikrista srazí/ 

duchem úst svých/ skrze posly své kázáním jich.

                                                                                                              Bohuslav Vik

 

Kázání k 30.výročí svobody

Pokušení

 

17.2. 2013 1. postní neděle

Mt 4,1-11

„Tehdy byl Ježíšem Duchem vyveden na poušť“

Kdy to bylo – tehdy?

Tehdy byl Ježíš na počátku svého působení. Právě přijal od Jana křest. Tím se postavil do jedné řady se všemi hříšníky. Solidarizoval se s nimi – s námi - na život a na smrt. Hlas z nebe mu potvrdil, že je milovaný Syn Boží.

A nyní musí Ježíš projít podobnou zkouškou, jako lid izraelský vyvedený z Egypta, když putoval pouští. A tady má být pokoušen od ďábla.

Nakonec pak...

1Pt 3,8-17

Nakonec pak: všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnjte: vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.

Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj.

 

Úloha laiků (přednáška O.Koláře ve Vyškově 16.9. při slavnosti otevření nového interiéru)

 

Úloha laiků v církvi a ve společnosti (Ondřej Kolář)

Laici – slovo, které nerad používám – ale nic lepšího nemám. Já jako farář se jsem samozřejmě také laikem, totiž ve všech oborech, které jsem nevystudoval, a že jich je mnoho. Ale i pokud hovoříme o laicích v církevním slova smyslu, i tam je to nepřesné označení – sugeruje to představu, že co se týká církve, její správy a chodu, je odborníkem farář, zatímco ostatní jsou nanejvýš pomocníci či poradci.

"Pane, kam bychom šli?" (kázání O.Koláře při slavnosti ve Vyškově 16.9. 2012)

Jan 6,66-71Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel." Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.

Stránky