Výročí biskupa a básníka Martina Michalce (+ 27.1. 1547 Prostějov)

Bratrský biskup a básník  Martin Michalec

/narozený 1504 v Litoměřicích, zemřel 27.1.1547 v Prostějově/

 

Získal vzdělání na bratrské škole v Mladé Boleslavi, kde vyrůstal pod vedením („bohoslovce Jednoty“) bratra Lukáše Pražského (+1528). 1529 se stal jáhnem a 1531 knězem, působil ve sboru boleslavském a od 1533 prostějovském. Už 1532 byl zvolen do Úzké rady a 1537 (v pořadí 13.) biskupem. 1533 a 1535 vedl jednání s wittenberskými reformátory Lutherem a Melachthonem  a 1540 s vratislavským Johannem Hessem. Požádal Luthera o předmluvu k Bratrskému vyznání, které už bylo přeloženo do němčiny. Při setkání v Kyjově se snažil (ovšem neúspěšně) 

o dorozumění s zwingliánskými Bratřími habrovanskými. Byl učitelem Jana Blahoslava,  kterého 1543 vyslal na studium do slezského Goldbergu (dnes Zlotoryja). Osvědčil pedagogické vlohy při práci s mládeží a pastýřský takt vůči kněžím Jednoty.  Trpěl těžkou a dlouhou chorobou, které ve věku 43 let podlehl. 

Podle Blahoslava byl „mužem zdařilé povahy, vtipným a výmluvným kazatelem, který chvalitebně vedl biskupský úřad a spravoval (církevní) služebníky téměř pro celou Moravu“. Psal polemické spisy se zvláštním zřetelem na večeři Páně a vydával i knihy jiných. Do Šamotulského kancionálu 1561 pojal Blahoslav 31 jeho písňových textů.  Několika z nich užíváme dodnes.

 

Národe český, chvaliž Boha, /neb tobě obzvláště dobrodiní mnohá/ 

v tom učinil,/ že Mistra Husa k službě vzbudil, 

/ aby skrze jeho kázání/ obnovil v Čechách církev svou pro spasení./ 

Kdož jsou toho nyní účastni,/ buďme vděčni. 

/Vzezřel Bůh na hrozné zavedení/ od Písma svatého,/ 

vzpomenul na věrné zaslíbení/ Krista, Syna svého,/

že těch dní ukrátí,/ Antikrista srazí/ 

duchem úst svých/ skrze posly své kázáním jich.

                                                                                                              Bohuslav Vik

 

Kázání k 30.výročí svobody

Jarmila Klapková: Církev jako plachetnice

Církev jako plachetnice

(podle Joan Gray)

Pokud dnes pojedete do Říma a navštívíte katakomby, najdete tam na stěnách vyrytý jeden z prvních symbolů křesťanské církve. Je to loď. V době Ježíše byly dva způsoby, jak pohánět loď na otevřené vodě. Jeden z nich bylo veslování, energie potu produkovaná člověkem. Druhým způsobem bylo použití plachty a využití síly větru.

Marcela Kottová: Dej nám moudrost, odvahu

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. (Ř 12, 21)

Marek 12,28-34

Jeden ze zákoníku se ho zeptal: "Které

přikázání je první ze všech?"

Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli,

Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;

miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého

srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´

Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého

jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato

dvě není."

I řekl mu ten zákoník: "Správně, Mistře,

Vydat se na cestu (kázání Boh. Vika)

   (5. post Trin.)                                                          Prost. 5.7.15

                            

Lk 5,5-6. 10-11:  Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě. Když to učinili, zahrnuli velké množství ryb... Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ ..Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit ryby.“ … Všechno tam nechali a šli za ním.

 

Odkaz M.J. Husa (přednáška Boh. Vika)

Mistr Jan Hus Prostějov 5.7.

 

Proč se máme ještě dnes zabývat Janem Husem?

Věříme svatou církev obecnou, svatých obcování /= obecenství, společenství svatých/- svatou obecnou apoštolskou církev: přes hranice prostoru /= ekuména/ i času /katolicita/.

 

Naši mrtví jsou tu s námi,

a tak přece nejsme sami.   /Jan Skácel

 

/Ábel/ Protože věřil, ještě mluví, ač zemřel.  /Žd 11,4

 

Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží.    /Žd 13,7

 

Stránky