Výročí biskupa a básníka Martina Michalce (+ 27.1. 1547 Prostějov)

Bratrský biskup a básník  Martin Michalec

/narozený 1504 v Litoměřicích, zemřel 27.1.1547 v Prostějově/

 

Získal vzdělání na bratrské škole v Mladé Boleslavi, kde vyrůstal pod vedením („bohoslovce Jednoty“) bratra Lukáše Pražského (+1528). 1529 se stal jáhnem a 1531 knězem, působil ve sboru boleslavském a od 1533 prostějovském. Už 1532 byl zvolen do Úzké rady a 1537 (v pořadí 13.) biskupem. 1533 a 1535 vedl jednání s wittenberskými reformátory Lutherem a Melachthonem  a 1540 s vratislavským Johannem Hessem. Požádal Luthera o předmluvu k Bratrskému vyznání, které už bylo přeloženo do němčiny. Při setkání v Kyjově se snažil (ovšem neúspěšně) 

o dorozumění s zwingliánskými Bratřími habrovanskými. Byl učitelem Jana Blahoslava,  kterého 1543 vyslal na studium do slezského Goldbergu (dnes Zlotoryja). Osvědčil pedagogické vlohy při práci s mládeží a pastýřský takt vůči kněžím Jednoty.  Trpěl těžkou a dlouhou chorobou, které ve věku 43 let podlehl. 

Podle Blahoslava byl „mužem zdařilé povahy, vtipným a výmluvným kazatelem, který chvalitebně vedl biskupský úřad a spravoval (církevní) služebníky téměř pro celou Moravu“. Psal polemické spisy se zvláštním zřetelem na večeři Páně a vydával i knihy jiných. Do Šamotulského kancionálu 1561 pojal Blahoslav 31 jeho písňových textů.  Několika z nich užíváme dodnes.

 

Národe český, chvaliž Boha, /neb tobě obzvláště dobrodiní mnohá/ 

v tom učinil,/ že Mistra Husa k službě vzbudil, 

/ aby skrze jeho kázání/ obnovil v Čechách církev svou pro spasení./ 

Kdož jsou toho nyní účastni,/ buďme vděčni. 

/Vzezřel Bůh na hrozné zavedení/ od Písma svatého,/ 

vzpomenul na věrné zaslíbení/ Krista, Syna svého,/

že těch dní ukrátí,/ Antikrista srazí/ 

duchem úst svých/ skrze posly své kázáním jich.

                                                                                                              Bohuslav Vik

 

Kázání k 30.výročí svobody

Je čas zdvihnout se

 

                              Je čas zdvihnout se – impuls pro budoucnost církve

Dokument ze srpna 2015 (autoři -12 bohoslovců saské evang.církve, mezi nimi současný biskup Carsten Rentzing ). Přel. A. Viková.

 

Jako křesťané jsme jedno společenství, neboť jsme v Ježíši Kristu jedinečně propojeni.Vyzýváme, abychom v srdečném souhlase vyznávali:

Mít uši k slyšení (kázání na neděli Sexadesimae -60 dní před velikonoci)

Čtení: Lk 8,4-15

Text:

„To řekl a zvolal:  kdo má uši k slyšení, slyš“ (Lk 8,8)

Sešel se tehdy veliký zástup, vypráví evangelista.  Něco ti lidé  chtějí,  něco čekají. A teď si představte, že Ježíš začne vyprávět, bez jakéhokoli úvodu, běžnou historku z rozsévání. Průběh jarní setby. Proč nám tohle Ježíš povídá, co má ornice a sedlák společného s námi? 

Co znamená Immanuel? (vánoční kázání)

Text: Mat 1,18-25

Známější příběh o Ježíšově narození je ten Lukášův: sčítání lidu, cesta Josefa a těhotné Marie  do Betléma, odmítnutí přístřeší, chudé narození v chlévě, děťátko v jeslích, pastýři a „sláva na výsostech“ Bohu.... Oba příběhy mají společné,že je třeba asistence (andělů), aby došlo k pochopení, otevření očí. Také tam i zde zazní: NEBOJTE SE. Společné je narození Ježíše v ponížení. A možná, že Matoušovo podání píše o Ježíšově ponížení ještě silněji, nežli Lukáš.

 

O jednom setkání dvou těhotných (adventní kázání)

Čtení: Iz 52,7-10

Text kázání: Lk 1,39nn

Za dnů krále Heroda, později za dnů císaře Augusta. Tak píše evangelista Lukáš, lékař a vzdělanec, který se rozhodne napsat všechno pěkně po pořádku. - Tak běží náš čas a náš svět. Jsou to dny Heroda,  dny Augusta. Světovládci hýbají dějinami, králové a králíci se bojí o svou moc. Nic moc. Nic nového pod sluncem. Touha po moci a bohatství hýbá světem. Je strach přivádět děti do takového světa.

Stránky