1. kniha Mojžíšova 1,1-5: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

1.Úvodem
Začátky příběhů bývají pozoruhodné. Pamatujete, jak jste se seznámili se svým životním partnerem? Pamatujete na svá školní léta? Vzpomínáte na své útlé mládí? Jsou to jedinečné zážitky, paměti a události, které hluboce ovlivnily a formovaly naše příběhy až do dnešní podoby. To minulé, to, co bylo na počátku, je naše východisko a základ.

Dnešní biblický oddíl nás přivádí na začátek jednoho velikého příběhu – příběhu světa. Mohli bychom říci, že se zde představuje půdorys nebo základní osy skutečnosti jako takové. Všecky jednotlivé příběhy, i ty naše osobní příběhy se odehrávají uvnitř příběhu světa, v rámci dějin země. Tohle stařičké vyprávění o tvoření nebes a země tedy nějak patří k nám a s námi souvisí. Jaký základ, jaký rámec a jaké východisko se nám v něm nabízí? Vypravěč maluje neutěšený obraz…

2. Prapůvodní stav
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, země byla pustá a prázdná… První věty nám dávají tušit, že to tvoření a formování není jen tak. Vyprávění začíná tím, že to, co na počátku bylo, rozhodně nebylo k životu – země byla pustá asi tak jako území válečné fronty, to bylo na počátku. Biblista Martin Prudký (v knize Genesis I. Když na počátku Bůh řekl do tmy… s. 89) navrhuje překládat začátek knihy Genesis takto: „Když na počátku tvořil Bůh nebesa a zemi, ta země byla děs a běs“ nebo „pusto a hnusno“. Tím tedy byla země na samém počátku příběhu světa.

A v podobném duchu pokračuje další slovo. Ta země byla toliko temnotou nad propastnou tůní. Temnota a propast, to jsou slova a symboly, které malují do naší fantazie ani ne tak vzduchoprázdnou nicotu jako spíš obludný chaos a místo plné nebezpečí. Neživotná měsíční krajina beze změny, bez vývoje, bez budoucnosti. To je výchozí pozice. Dodejme, že to všecko jsou slova o zemi. O nebeské sféře vypravěč řekne jen to, že je a dále už o nebesích cudně pomlčí.

Zvláštně ten příběh začíná. Je to jen autorova fantazie? Nebo ten vypravěč sám někdy zažil takový neutěšený pohled? Je to snad odvážná a bohatá spisovatelova představivost, nebo spíš zkušenost, že za určitých okolností se může vskutku země proměnit na pusto a hnusno, na neživotnou krajinu bez budoucnosti? Nevím, ale v Bibli existuje vícero míst, kde se popisuje skutečnost právě tímto způsobem. A pokud vím, tak ani my dnes nemusíme létat na měsíc, abychom si mohli takovou krajinu prohlédnout a projít se v ní.

3. Otevřená možnost
Ovšem ten prapůvodní stav měl ještě třetí charakteristiku. Vedle děsu a běsu, vedle temnot a hlubin slyšíme slovo o tom, že nad vodstvem se vznášel, poletoval a profukoval Boží vítr, Boží duch. A tím se vnáší do strnulého hrozivého obrazu nový element. Tento element není temnotami pohlcen, neztratí se v černočerné tmě a neutopí se v nesmírných hlubinách.

Nad vodami se vznášel dech Boží. Do našeho světa už na samém na počátku zavítala zvláštní síla, která není ze světa. A tato síla darovala pusté hnusné zemi neklid a nové možnosti. Nad hladinou vody se cosi tiše třepotá a díky tomu neživotná měsíční krajina dostává příležitost stát se něčím, čím ještě nikdy nebyla. Je tu otevřená možnost ke změně a je tu někdo, kdo tuto možnost s potěšením začne uskutečňovat.

4. Stvořitel v akci
I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo. Končí strnulý stav a započíná se historie. Hospodin promluvil a z neživotného obrazu se rozbíhá první den země. Nejprve zavanul dech, předzvěst nového dění a dech následovalo slovo. Slovo jasné a slibné. Slovo, které přináší neslýchané a nevídané věci. Už ne jen temnota, najednou je tu také světlo. Se světlem přichází po noci den. A tím se objevuje další příležitost, totiž že nazítří s dalším příchodem světla a dne se otevřou nové obzory, nové možnosti. Duch zavanul, slovo zaznělo, avšak nikoli naposledy – po prvním tvůrčím dni následují další – zavane znovu, možná mírně, možná silněji a přinese další tvořivé slovo od Hospodina, aby země nezůstala pustá a prázdná.

A kdyby snad někdy nastalo ničivé zemětřesení, povodeň, nebo strašlivá válka, jež by světlo obrátily v temnotu a ze země učinily měsíční krajinu, duch Boží od počátku byl, je a zůstává jako příslib otevřené budoucnosti. Bůh na začátku promluvil mocné slovo a promlouvá nadále. Nebylo a není nikoho, kdo by jej mohl umlčet.

5. Osvobodivý neklid
Boží Duch a Boží slovo zde na zemi působí neklid, osvobodivý neklid. A je na nás, jak se s tím popasujeme. Řekl bych, že příběh o stvoření nemůže být dost dobře argumentem pro ty, kdo by rádi zachovali tzv. staré dobré uspořádání světa, společnosti, života. Ten příběh spíše vede k očekávání nového dobrého uspořádání, nových a lepších společenských pořádků. Příběh o Božím tvoření míří proti všem konzervujícím a znehybňujícím silám.

6. Čí je to příběh?
Páni Izraelité, kteří první kapitolu Bible sepisovali, si na ní dali záležet. Vypravěč vypráví pozoruhodný příběh. Ovšem ten vypravěč je ve skutečnosti básník. Zatímco popisuje postupný proces tvoření a uspořádávání světa, zpívá jedním dechem píseň plnou víry a naděje.

Nikdo z lidí nemá tak bystrou paměť ani tak pronikavý vhled, aby mohl vypravovat, jak to bylo se světem na počátku. Nezapomeňme, že onen moudrý vypravěč při vypravování má na mysli také svoji vlastní minulost a před očima se mu odehrává jeho vlastní přítomnost. On sám patrně viděl a zažil leccos běsného, leccos úděsného. A přece se odvažuje vypravovat právě tento příběh, v němž každý nový den a každé další slovo Boží působí proměnu. Jsou to slova proti nicotě, proti zmatku, proti bezbřehým hlubinám a temnotám. A my jsme zváni k tomu, abychom si tento příběh o počátku přivlastnili jako součást našeho vlastního příběhu.

Kamil Vystavěl, kázání ze dne 31.5.2020