Bratrský biskup a básník  Martin Michalec

/narozený 1504 v Litoměřicích, zemřel 27.1.1547 v Prostějově/

Získal vzdělání na bratrské škole v Mladé Boleslavi, kde vyrůstal pod vedením („bohoslovce Jednoty“) bratra Lukáše Pražského (+1528). 1529 se stal jáhnem a 1531 knězem, působil ve sboru boleslavském a od 1533 prostějovském. Už 1532 byl zvolen do Úzké rady a 1537 (v pořadí 13.) biskupem. 1533 a 1535 vedl jednání s wittenberskými reformátory Lutherem a Melachthonem  a 1540 s vratislavským Johannem Hessem. Požádal Luthera o předmluvu k Bratrskému vyznání, které už bylo přeloženo do němčiny. Při setkání v Kyjově se snažil (ovšem neúspěšně) 

o dorozumění s zwingliánskými Bratřími habrovanskými. Byl učitelem Jana Blahoslava,  kterého 1543 vyslal na studium do slezského Goldbergu (dnes Zlotoryja). Osvědčil pedagogické vlohy při práci s mládeží a pastýřský takt vůči kněžím Jednoty.  Trpěl těžkou a dlouhou chorobou, které ve věku 43 let podlehl. 

Podle Blahoslava byl „mužem zdařilé povahy, vtipným a výmluvným kazatelem, který chvalitebně vedl biskupský úřad a spravoval (církevní) služebníky téměř pro celou Moravu“. Psal polemické spisy se zvláštním zřetelem na večeři Páně a vydával i knihy jiných. Do Šamotulského kancionálu 1561 pojal Blahoslav 31 jeho písňových textů.  Několika z nich užíváme dodnes.

Národe český, chvaliž Boha, /neb tobě obzvláště dobrodiní mnohá/ 

v tom učinil,/ že Mistra Husa k službě vzbudil, 

/ aby skrze jeho kázání/ obnovil v Čechách církev svou pro spasení./ 

Kdož jsou toho nyní účastni,/ buďme vděčni. 

/Vzezřel Bůh na hrozné zavedení/ od Písma svatého,/ 

vzpomenul na věrné zaslíbení/ Krista, Syna svého,/

že těch dní ukrátí,/ Antikrista srazí/ 

duchem úst svých/ skrze posly své kázáním jich.

                                                                                                              Bohuslav Vik