O jednom setkání dvou těhotných (adventní kázání)

Čtení: Iz 52,7-10

Text kázání: Lk 1,39nn

Za dnů krále Heroda, později za dnů císaře Augusta. Tak píše evangelista Lukáš, lékař a vzdělanec, který se rozhodne napsat všechno pěkně po pořádku. - Tak běží náš čas a náš svět. Jsou to dny Heroda,  dny Augusta. Světovládci hýbají dějinami, králové a králíci se bojí o svou moc. Nic moc. Nic nového pod sluncem. Touha po moci a bohatství hýbá světem. Je strach přivádět děti do takového světa.

Jenže jsou tu ještě jiné dny, jiný čas, jiný pohyb. . Pohyb nenápadný, skrytý, jemný, jako když se pohne něco v nejvnitřnějším člověku. Jako když motýl mávne křídlem. Dívka Marie měla pozoruhodné navštívení. Vydává se na cestu.  Touží navštívit starší a zkušenější ženu, příbuznou, Alžbětu.  Ta čeká dítě, i když její roky pominuly. A mladičká Marie – co se to s ní děje? Proč tolik jde velký kus cesty  přes hory a doly za Alžbětou? Proč spěchá?  Ten její spěch, to není ten nesmyslný spěch nás moderních lidí, kteří se honíme, chceme stihnout co nejvíc a přitom plujeme po povrchu. Marie se touží setkat, proto spěchá a putuje daleko. Možná  už v sobě cítí dítě? Těší se, nebo se naopak bojí? Potřebuje ujistit ve zmatku, ve kterém se možná zmítá, potřebuje vylít srdce?

Připomínámi to příběh mé babičky: po svém prvním porodu tolik toužila vidět svou sestru, že se vydala zimou a sněhem pěšky přes 30 km, malého chlapečka  nesla a hřála vlastním tělem… Záhadný svět žen…

Marie po namáhavé cestě vejde do domu kněze Zachariáše. Jestli je zrovna v chrámě  nebo doma, není důležité. Zachariáš dočasně oněměl, nemá co říci, tak jako nemáme co říci pokaždé, když umíněně trváme na svých představách. Malověrní muži...

Marie zdraví Alžbětu. Jsme svědky prostého setkání.  Potkávají se dvětěhotné  ženy. Zvnějšku viděno, jedna do toho vlítla jako mladá a svobodná, druhá jako téměř stařena. Marie zdraví jistě tak, jak bylo zvykem: pokoj tobě. To, co tak potřebujeme.  A Alžběta odpovídá, volá velikým hlasem, když její muž kněz je kvůli své malověře němý.

Jak velkou hodnotu setkání. Jak velikou hodnotu má opravdový pozdrav, pozdravení.  Ne nadarmo je v tomto slovu obsaženo slovo zdraví. Dobré slovo, opravdový příklon srdce k srdci, v tom je ozdravná síla. Tam, kde se vpravdě dva lidé potkají, tam se děje něco božského. Pozdrav Marie se setkáváse  silnou odezvou a hlubokým porozuměním. Alžběta vidí a nějak prostě ví.  Dobrořečí, mluví dobro, žehná. „Požehnaná jsi nade všechny ženy“. Důvodem je, že je matkou Pána. Alžběta to ví, protože dítě v ní se pohnulo radostí.

To se dobře ví a je to tak, jak prožívání matky přímo ovlivňuje dítě v těle. Zde je to ale obráceně: dítě pod srdcem přenáší radost na ni. Alžběta děkuje Marii za její víru, se kterou řekla andělovi: staň se mi podle tvého slova. – Staň se, beru, přijímám nesnadnou cestu, díky které přijde Spasitel na svět.

A nyní se ujme slova Marie, zpívá to slavné a vznešené: Dobrořečí má duše Pána.  Prvotní, dobrý impuls narůstá, radost narůstá, Marie tuto radost směřuje vzhůru. A jakobychom najednou nepoznávali tu pokornou a tichou dívku, když zpívá bojovnou píseň o tom, že mocní a bohatí a pyšní již padají z trůnu, a ponížení jsou povýšeni. Však víra, jejíž je Marie velikým příkladem všem lidem,  v sobě obsahuje obojí: odevzdání  i vzdor. Přijetí i odvahu vidět věci jinak.

Marie zůstává u Alžbětě na návštěvě nějaký čas. Nespěchá už.  Po třech měsících se vrátí domů. ..

Směli jsme spolu projít příběhem o setkání dvou žen. Je to adventní příběh o návštěvě, o hlubokém porozumění. Příběh o jemném pohybu motýlích křídel, příběh o narůstající vnitřní radosti.

Všem nám přeji něco podobného. Abychom v adventu  zažili dobrá setkání, dobré rozhovory,  a jim věnovali čas.Abychom z našich neklidných časů,  z časů Herodů a Augustů uměl vstoupit do času, který je těhotný novým životem.

A nejde jen o starý příběh, který se odehraje kdesi v Betlémě. Kristus  se má narodit, chce narodit v nás samotných. Nový život v nás, to je víra.  I to nám chce příběh o setkání dvou těhotných žen, Marie a Alžběty,  povědět. Amen.

Jako těhotenství má svůj čas, takový je i tvůj čas, Pane. Prosíme o tu milost, abychom se mohli z našich časů vpravit do toho tvého. A v nás ať vyroste nový život, i když si připadáme vyschlí a prázdní. Vždyť pro to jsi přišel. Amen.