Kázání Boh. Vika při česko-německé bohoslužbě 4.10.. (návštěva z Erfurtu)

Lk 12,15:  Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má. /Ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží./

 

  Možná, že si rádi občas zalistujete v nějakém atlase. Ale nejsou jen atlasy zeměpisné, – ale také třeba anatomické. V nich je zakreslen celý lidský organismus: kosti, klouby, svaly, srdce, mozek, cévy, nervy i rozmnožovací ústrojí. Je to složitý, pozoruhodný svět. A nejen že to tu všecko ve skutečnosti je, ale ono to ve vzájemném souladu také spolupracuje.- A navíc se od biologů dovídáme, že každý člověk je vlastně originál. Spolu se žalmistou tedy můžeme zvolat: „Podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky.“ /139,14/

 

  Když je lidské tělo něčím tak vzácným, jistě je nutné se o ně starat. Musíme jíst a pít, musíme se oblékat, umývat se, dáváme se léčit a potřebujeme střechu nad hlavou. Na to všecko máme dbát. Bohatý člověk -rolník  v Ježíšově podobenství podle Lukáše to také svědomitě dělal. Hospodařil, na polích se mu hojně urodilo, postavil si větší stodoly, a tam shromáždil své obilí i ostatní zásoby. A řekl si: Teď máš zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli. Dnes bychom třeba ještě dodali: máš přece v pořádku plot, bránu, zámek a zaplacené pojištění.

 

  Nečteme, že by ten člověk někomu ubližoval anebo se choval bezbožně. Jeho počínání asi nevybočovalo z mezí slušnosti.  A přece tam něco chybělo: být bohatý před Bohem. Onen muž – jinými slovy – zapomněl, že ta úžasná lidská bytost – a také jeho bytost-  je chrámem Ducha svatého. Nevěděl, že náš život je „založen v Kristu“ a že při smrti máme mít „paměť dobrou, víru živou“, jak se zpívá v Pražském kancionálu z r.1620 /EZ 469/. Zahleděl se příliš do sebe a do svých vlastních zájmů.  Ale je tu přece také svět kolem nás a Bůh nad námi! Pošetilec se domníval, že už našel trvalé zajištění své existence. Ale Bůh mu řekne: Blázne!

 

  Člověk není tak zdatný jako jiní vyspělí živočichové - třeba lidoopi. Lidský organismus je vlastně v každém ohledu křehký. Fyzicky i psychicky. Pomáháme si proto technikou. Avšak přesto nás může  porazit silnější živočich, drobný mikroorganismus anebo mimořádná životní příhoda - pohroma přírodní, společenská, technická či osobní. Jsme všestranně ohroženi.  Ještě této noci si vyžádají tvou duši. A čí bude to, co jsi nashromáždil? Co ti to bude platné tváři v tvář smrti? A před tváří Boží? Kde zůstala tvá láska, která spolu s vírou a nadějí zůstává, i když ostatní veličiny pomíjí? Láska, která nehledá svůj prospěch?

 

 Ze 112. žalmu jsme slyšeli: Dobře bývá muži, jenž se smiluje a půjčí... Rozděluje, dává ubožákům.  Spravedlivý zůstane v paměti věčně. Moudrý člověk má oporu v Bohu,  spoléhá se na svého Stvořitele, své věci spravuje dle práva, což v Bibli znamená nesobecky. Nedělá si z ničeho talisman či modlu, na nic se nespoléhá přespříliš. Svou jistotu hledá pod vládou věčného a milostivého Boha. Jeho srdce pevně doufá v Hospodina. Ať už nám Pán Bůh čas života vyměřil jakkoli, jsme jeho, z něho čerpáme sílu a moudrost a jeho slovem se dáváme vést. Náš život je pak naplněn láskou. Ať už nás tedy čeká třeba jen ta jediná noc anebo ještě dnů a nocí dlouhá řada,  on je naším štítem. P r o t o můžeme klidně žít, jíst, pít a být dobré mysli. Podstatné je, abychom byli dobře zakotveni.

  Slovy apoštolského listu: Nic jsme si na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést...Kořenem zlého je láska k penězům.  Z touhy po penězích někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. Ty však usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. O to tedy ve svých  modlitbách prosme. Písmo svaté a církevní dějiny nám ukazují mnoho lidí jako dobrý příklad. Můžeme se ohlížet za těmito svědky. Při biblických hodinách jsme hovořili o Rút Moábské. Čteme o lásce v prvotním jeruzalémském sboru. Před měsícem jsme si připomínali Dr. Alberta Schweitzera. Církevní kalendář je plný různých jmen, která nám zpřítomňují podnětné lidské životy. A také kolem sebe vidíme ve společenství Kristova lidu – a mnohdy ovšem i mimo něj -  mnoho povzbudivého. Díky Bohu za to!

 

  Boží slovo nám dává odvahu vykročit na dobrodružnou cestu: na ní se náš život naplňuje tím, že se sdílíme, že tu jsme s druhými a pro druhé; na ní se nalézáme, i když se tak trochu ztrácíme nebo se rozdáváme. V Kristově duchu se naše „já“ plně uskutečňuje, - když se vydáváme a na sebe tak trochu zapomínáme. Hledíme na milujícího a umírajícího Krista a získáváme jistotu pravého a věčného života. Díváme se na jeho svědky a   povzbuzuje nás to v nejistotách a nesnázích, které přicházejí. Je nám sice někdy do pláče, ale přesto můžeme čerpat z trvalého zdroje radosti a potěšení. Kolísáme, ale někdo nás opět pozvedá. Nevíme si občas rady, ale rádcem je nám Ježíš Kristus a jeho následovníci.

 

  Jistěže se na všech životních křižovatkách musíme stále znovu rozhodovat. Boží zákon nám nedává hotové předpisy do všech jednotlivostí. Je nám směrnicí, ale potřebujeme vždycky novou moudrost a fantazii. A někdy se zase musíme kus cesty vrátit zpátky a vydat se jiným směrem. Nesprávné kroky máme poznat, litovat jich a napravovat je. Riskujeme klopýtání a pády. Ale věříme, doufáme, že nás Pán Bůh znovu postaví na nohy a ukáže nám směr.

 

  Tak se můžeme bezděky stát světlem jiným lidem, kteří hledají, tápou a třeba bloudí. Také naše počínání  může připsat další kapitolu do křesťanských svědectví.  Mnozí se přece rozhlížejí po světě, shromažďují poznatky a uvažují.  Také by chtěli svůj život naplnit konáním dobra a přemáhat zlo. Boží moudrost - bohatství jeho moudrosti si stále razí cestu do lidských srdcí.  Sklání se k nám i ke světu, který stvořil a který miluje. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Osvobozuje vězně. Otevírá oči slepým. Sehnuté napřimuje. Ochraňuje ty, kdo jsou bez domova. (Ž 146,7-9) A také z nás dělá nástroj svého pokoje.

 

  Nemáme všecko ve svých rukou, i když se nám to někdy zdá. A také na nás všecko naštěstí nezávisí. Nemusíme být ustaraní a příliš bázliví, ovšem ani lehkomyslní a zaslepení svými úspěchy.  Nemusíme se bát zlé zprávy. Naše srdce má oporu v Bohu, nebojí se. Naše srdce pevně doufá v Hospodina, který je milostivý, plný slitování, dobrotivý... Společně se starozákonním žalmistou Hospodina budu chválit po celý svůj život.