Pokušení moci

Pokušení moci

Biblický text: Matouš 20,17-28

                Ježíš se svými učedníky hovoří  o své cestě na kříž předem. V každém synoptickém evangeliu najdeme celkem tři předpovědi utrpení. „Jdeme do Jeruzaléma, Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům, odosudí ho na smrt, vydají jej pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali a ukřižovali.  Třetího nne bude vzkříšen“.

                V evangeliu dokonce najdeme něco podobného třikrát. Třikrát o tom Ježíš hovoří. Ne, tohle nebude tragický omyl, zlé nedopatření. Ježíš ví, do čeho jde. Nepočítá např.s revolucí.  Nepočítá se zázračným božským zásahem. Svůj kříž chápe jako vyvrcholení svého poslání.  To není sebedestrukce, tento čin má veliký význam: poslední slovo má Bůh, vzkříšení, naděje.

                Třikrát o tom Ježíš hovoří se svými nejbližšími, a přesto  nemáme pocit, že by učedníci chápali. Poprvé vzal Petr Ježíše  stranou a začal jej za takové řeči napomínat (to si ještě asi mysleli, že si Ježíš poradí nějakým zázrakem a nebo strhne lid k nějakému povstání.  Podruhé se  sice velice zarmoutili a je vidět, že Ježíše mají opravdu rádi, ale za chvíli položili otázku, které byli plni: kdo je největší v Božím království. A potřetí vychází ještě více najevo, jakým způsobem uvažují a o co jim jde.  A my si važme takové upřímnosti Písma, neboť nám nastavuje pravdivé zrcadlo. Jakoby evangelium chtělo říci: je tu problém. Mluvme o něm.

                Matka dvou předních učedníků, Jakuba a Jana Zebedeových, přichází k Ježíši, klaní se mu. Dává Ježíšovi najevo svoji  velikou úctu. Chce s Ježíšem mluvit a vypadá to tak, že by tak ráda činila o samotě s Ježíšem, mezi čtyřmi očima, nebo spíš: bez ostatních učedníků. Soukromě.

                Ale Ježíš na zákulisní jednání nepřistoupí. Chce, aby tato záležitost zůstala veřejná. Mluví tak jako vždy, otevřeně a svobodně. A ptá se přede všemi, jasně a na rovinu, tak jako se ptával nemocných: Co chceš?

                A tak tedy: Co  doopravdy chceš, když přicházíš za Ježíšem? Splnění vlastních přání? Sebepotvrzení-aby ti bylo dáno za pravdu?  Vyřešení vlastních problémů? Odstranit ze života nepříjemnosti?  Toužíš skutečně po změně?

                Matka Zebedeova  žádá o protekci pro vlastní děti. Aby učedníci Jakub a Jan měli výsadní místo v Božím království. V nebeské hierarchii se dostat co nejvýš – po levici a po pravici. Mějme pro tu matku pochopení. Každý rodič si přeje pro  svoje dítě to nejlepší, to je pochopitelné. Jenže problém bývá v tom, že  často nevíme, co je to to nejlepší, často nevíme ani to, co je dobré. Děti bývají pod velikým tlakem nenaplněných ambicí  svých rodičů.

Ježíš na to  říká: „Nevíte, oč žádáte“. -  O nějakou dobu později půjde do tuhého, Ježíš bude viset na kříži, po jeho pravici a levici dva lotři. A učedníci, jak se dočteme, se prostě zbaběle rozutečou. Couvnou před kalichem, který Ježíš o samotě vypije do poslední kapky.  

                Kalich. Kolem něj se přece učedníci setkávali. Ten jim podá Ježíš při poslední večeři, se slovy pijte z něho všichni. A my se u jednoho kalicha setkáváme dosud.  Kalich, číše, to je symbol života. Pravdivý – celičký  život je jako nádoba, kterou máme naplnit. Život naplnit, aby nebyl prázdný. To je úkol pro každého osobně.  Ne narvat vším možným bez ladu a skladu, ale naplnit smyslem, aby člověk mohl jednou vděčně říci: a bylo to dobré...

                Ježíš užívá obrazu života jako číše, do které nám někdo nalévá, my ji máme vypít do dna. - Život je limitovaný, jsme tu jen na chvíli, žijeme s vědomím konce,  jednou každý zemře a je dobré s tím žít. Do Ježíšova kalicha je přimícháno něco hořkého, stejně jako to v životě každého  bývá, že občas musíme i hořkou pilulku spolknout.  Kalich tak odkazuje na společný úděl a solidaritu.

                „Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na oba bratry“. Situace  odhalena a všem je poněkud trapně. Vidíme, že učedníci nebyli žádnou úžasnou partou skvělých kamarádů.  Společenství kolem Ježíše zažívá krizi. Krizi, která prostě souvisí s lidskou porušeností – soběstředností, jak to hezky vyjadřuje jeden výrok: lidi jsou hrozní sobci, každý mluví o sobě a nikdo o mně…               Deset učedníků se mrzí na ty dva. Nejspíš proto, že si říkali: a proč zrovna oni? Proč ne kdokoli jiný? Proč ne právě já?  Že Jakub a Jan  byli povoláni od svých rybářských sítí už na začátku?  Je to sice pravda, že s Ježíšem chodili už hodně dlouho, jenže, spravedlivě vzato, Petr byl povolán ještě před nimi. Neměl by to být Petr?  Nejedná se tady o jakýsi převrat, kdo má mít hlavní  vliv? Víte co, udělejme to tedy demokraticky...

                Ale Pán Ježíš vnáší světlo: "Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi“.  Ať je politické zřízení  demokratické či jiné, vždy se jedná o uplatnění vlastní moci. Všichni, kdo  mají moc , kdo mají vliv, tak jej prostě využívají. Manipulace, intriky, zákulisní jednání. Tak to na  světě chodí, tak je to v politice běžné,tak se to dělá v životě.  Ale – Ježíš říká, NE TAK BUDE MEZI VÁMI.

                A tu zazní jádro evangelia, paradoxní zvěst, která zcela proměňuje.  „Kdo se chce stát velkým, ať se stane služebníkem.“ Doslova otrokem. Jinde to Ježíš říká slovy: první budou poslední, poslední budou první.

                To jsou slova, která Pán Ježíš žil až do samého konce. Nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.  - Občas si myslíme, možná,  že já jsem tu od toho, abych Kristu sloužil,  připadáme si důležití, jak to všechno závisí na nás a co všechno pro to  děláme. Tak to ale není. My přicházíme za Kristem a on chce sloužit nám. Dal svůj život jako výkupné. - Když se někdo stal otrokem, nebylo  cesty zpátky. Ledaže by za něj někdo  zaplatil. A my jsme ti otroci.  Není cesta ven. Otroci hříchu, sebe samých. Kristus ale  dal sám sebe, svůj život jako výkupné. Staví nás do úžasné svobody Božích dětí. V ní smíme žít – s vědomím, že jeden jediný je Mistr, a my pak všichni bratři a sestry. Amen