Pokušení

 

17.2. 2013 1. postní neděle

Mt 4,1-11

„Tehdy byl Ježíšem Duchem vyveden na poušť“

Kdy to bylo – tehdy?

Tehdy byl Ježíš na počátku svého působení. Právě přijal od Jana křest. Tím se postavil do jedné řady se všemi hříšníky. Solidarizoval se s nimi – s námi - na život a na smrt. Hlas z nebe mu potvrdil, že je milovaný Syn Boží.

A nyní musí Ježíš projít podobnou zkouškou, jako lid izraelský vyvedený z Egypta, když putoval pouští. A tady má být pokoušen od ďábla.

  • Víme tedy už, kdo je Ježíš. Syn Boží. Syn v tehdejším světě právně zastupuje svého otce. Ježíš tedy zastupuje Boží vůli, Boží zájem zde na zemi. Právě tím, že se solidarizuje s hříšníky na život a na smrt.

  • A ďábel? Kdo je to ďábel?

Zlo, řekneme. Ale to je příliš abstraktní pojem. Kde je zlo, kde přebývá? To neumíme říci. Bible hovoří o personifikovaném, zosobněném zlu jako o ďáblovi. Na něm ukazuje spíš, že zlo mívá osobní povahu (našeptávání a svádění) a především: jak jedná.. Ďábel pochází z řeckého slova diabolos. Toto slovo je složeno ze dvou slov – ze slova ballein – znamená házet (z něho pochází slovo „balón“), dia je předložka, která znamená opak spojování - „roz“. Diaballein znamená rozpojovat. Znamená to házet něco po někom. Tedy ďábel je ten, kdo je někde schovaný, za bukem a háže po někom koule bláta. Bláto pomluv a lži a polopravd, křivých obvinění. Prostě háže špínu. Ten, kdo rozkládá. Kdo rozkládá přátelství a důvěru a naději a pravdu a vstřicnost a lásku. Ďábel je křivý a pokřivující a proto Karásek zpívá v jedné písni: ďábel je stará k... Vleze všude, jeden teolog řekl, že vleze i pod talár. A dnes budeme svědky, jek jej Jktus odhalí a porazí.

 

„Jsi-li Sy Boží, řekni,ať z těchto kamenů jsou chleby“

První pokušení je pokušení chleba. Zbožštění chléba.

Jakoby se tu opakovalo to, co lid izraelský zakoušel kdysi na poušti. Tenkrát přišel hlad a s ním reptání lidu proti Mojžíšovi. Tos nás vyvedl na poušť jen proto, abychom tu zemřeli hlady? K čemu nám svoboda? Nebylo nám lépe v egyptské zemi, kde jsme měli hrnce plné masa?

A lid izraelský dostane mannu (chléb na jeden den), i na maso došlo (přilétly křepelky).

Ježíš je tedy také na poušti, symbolicky 40 dní navazuje na 40 let putování Izraelců. V našem příběhu říká ďábel: jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.

Jednak - jsi-li Syn Boží. Jsi ty vůbec – Syn Boží? Ďábel chce narušit důvěru mezi Synem a Otcem. Roz – hodit ji. - Nechceš si to přece nějak ověřit? Asi tak jako si chce ověřit žárlivý milenec věrnost své milenky. A je z toho jen peklo a ještě větší peklo.

„Řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby“.

Zbožštění chleba. Pokušení prosperity je první pokušení člověka. Bible je velmi realistická a nikdy nepodceňuje tělo a jeho materiální potřeby. A přesto, není to všechno a smysl života není plný břich a veliké důchody. Není smyslem života kapitál a stále rostoucí ekonomika a stále vyšší a vyšší životní úroveň. Stačí chléb náš vezdejší. Ten máme, děkujme za to. A hledejte BK, vše ostatní vám bude přidáno. Proč tedy ten hlad a hltavost, proč dělat ze všech kamenů chleby, proč věnlvat msyl života neustálému ekonomickému růstu. Proč chtít vyrabovat všechna nerostná bohatsví,... a když nám nestačí Země, budeme lítat na Měsíc a pak na Mars, abychom vytěžili a spotřebovali ještě víc a víc. - Chléb náš vezdejší dej nám dnes, bude později Ježíš v modlitbě Páně učit, jak žít. To, co je potřeba na den, každodenní dávka, to je přece ta manna.

 

„Je psáno: nejenom chlebem bude živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“, odpoví Ježíš. Je psáno. Citátem z Písma odpoví. Písmo je zdrojem životní moudrosti. Je dobré hledat odpovědi na životní otázky v bibli. Zabývejme se Písmem, čtěme bibli, využívejme možností setkávání kolem bible. Tady nejde pouze o nějaké vzdělávání, ale o orientaci v osobním rozhodování. Tedy: chleba je důležitý, ale starosti o něj nesmí být vším. Pro život, opravdový život potřebujeme víc, než sociální jistoty. Orientace na tyto věci šťastný život nikdy nedá. Není jen země, je i nebe. Blahoslavený ten, kdo jistotu má jen v Bohu samém.

 

II.

Pokušení však nekončí. Přichází vzápětí další.

"Pak ho ďábel vezme do svatého města...na vrcholek chrámu a řekne mu: jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů, vždyť je psáno: svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou...."

Je psáno. Ďábel se poučil a nyní zručně používá Písmo. Ano, lze bibli zbožně citovat a přitom ji zneužívat. Kdo vidí v liteře Písma neochvějné slovo Boží, ať si uvědomí, že ďábel bibli zná a umí z ní citovat. Ďábel je biblický fundamentalista. Písmo se dá zneužít. Dá se biblický verš vytrhnout ze souvislosti a odůvodnit jím co chceš. Litera Písma není ještě Boží slovo.

 

O jaké pokušení zde vlastně jde?

Zbožštění sebe sama. Ty můžeš, co chceš. Můžeš všecko a hranice neexistují. Můžeš se chovat sebedestruktivně, zvrhle, můžeš brát drogy, být tzv. free, holdovat nezávaznému sexu, vrhnout se po hlavě do propasti dolů, však ono to prý nějak dopadne....

A Ježíš na to odpovídá opět citátem z Písma. Bere Písmo vážně. Však Písmo je nám zdrojem moudrosti a je hloupé se ho vzdávat jen proto, že bývá občas zneužíváno. Kdo hledá poctivě, Boží oslovení schované za literou se k němu dostane. Židovský myslitel P. Lapide říká: bibli lze brát buď vážně, nebo doslova, nic mezi tím není.

„Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého“. Nepokoušej Boha, uvědom si místo toho svoji odpovědnost. Bůh ať nikdy pro tebe není automat na zázraky a pojistka pro tvoje průšvihy. Bůh je naopak ten, kdo tě vede k odpovědnému a odpovědnému životu.

 

 

III.

„Pak ho vezme ďábel na velmi vysokou horu a ukáže mu všechna království světa a jejich slávu a řekne mu: toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět“

Třetí ďábelské pokušení – pokušení moci.

Je tu velmi vysoká hora , ze které je toho hodně k vidění: všechna království světa a jejich sláva. Působí to na nás jako obrovitý bilbord s reklamou, však ďábel je reklamní mistr ... Dostat tak tohle pod sebe, být Pánem, mít to, to by bylo úžasné, třeba bych mohl i dost dobrého vykonat, když budu mít takovou moc.... Má to ale háček: můžeš to mít, pokud přede mnou padneš na kolena a budeš mi sloužit, říká ďábel.

Touha po moci kvůli moci samé, touha vládnout je přímá cesta do pekel.

„Jdi z cesty, satane, neboť je psáno: Hospodinu, Bohu samému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat“.

Ježíš demaskuje ďábla a odhaluje pravdu. Jdi z cesty, satane. Padej. Nikomu jiném a ničemu jinému se nemá klanět, než samému Bohu. Ježíš jinde varuje (Mt 16,26): Co je platno člověku, kdyby všechen svět získal, a své duši uškodil“?

 

Byli jsme svědky tří druhů pokušení. Pokušení chleba, hmoty, pokušení sebezbožštění, pokušení moci. Je to příběh, který se nás bytostně týká. Vždyť se jedná o pokušení, kterému jako jednotliví lidé i jako celé lidstvo podléháme.

 

Ještě jednou si všimněme: Ježíš s ďáblem nesmlouvá. Nehledá kompromis, nějakou opoziční smlouvu. A ukazuje nám: se zlým se kompromisy nedělají. Ježíš se zlého nebojí. Se zlým je třeba bojovat. Ne mocí, ne stejnými prostředky. Ale věrností. Zlo je třeba pojmenovat, strhnout mu masku. A říci NE.

Tolik zloby, tolik pastí, tolik lží ... zvládnu to? Nevím. Ale co vím, že  Pán Ježíš již  ďábla přemohl a že my v tom nejsme sami. Říká" A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku".  To přece  dává sílu a zbavuje strachu. 

 

„V tu chvíli ho ďábel opustil a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho“.  Amen.