Jan 21: O plnosti (Zdeněk Píštěk)

Kázání J 21, 9-14

Sestry a bratří,

chci vás dnes pozvat do příběhu, který přetéká hlubokými křesťanskými symboly. Evangelista Jan je na ně odborník. Skoro za každou větou lze hledat přehršel různých významů. Pojďme se tedy pokusit nahlédnout, jak podle Jana vypadá život se vzkříšeným. Jan v tomto příběhu nádherně ukazuje, co pro nás znamená, že Kristus vstal z mrtvých a jakým způsobem je vzkříšený mezi námi.

Našemu dnešnímu čtení předchází verše o zázračném rybolovu. Učedníci jsou spolu v Galileji, ve své domovině a loví ryby. Nevím, jaké máte zkušenosti s rybařením vy, ale já když jsem byl na rybách, mně nebraly nikdy. Učedníkům tedy celou noc nezabrala ani plotice. Až k ránu, na ně někdo z břehu zavolá, ať zkusí hodit sítě jinam a hle, milovaný učedník Jan pozná v tom muži vzkříšeného Pána. Síť se plní rybami, nemohou ji ani utáhnout a spěchají ke břehu, aby se setkali s Kristem. Tady začíná zvěst pro nás. Ježíš sedí u ohniště, má připraven chléb a rybu, ale než pozve k jídlu, říká učedníkům „přineste něco z toho, co jste nalovili, přineste něco ze svého!

Tím uvádí evangelista Jan své krásné přirovnání. Setkávat se s Ježíšem znamená přinášet něco ze svého. Ano, Ježíš má pro nás vše čeho je třeba. Pokrm jako symbol toho, co dostáváme, abychom mohli žít. Ohniště jako symbol bezpečí, zázemí, pokoje a odpočinutí, po všech časech strávených v rozbouřených vodách.

Život se vzkříšeným Pánem, s Bohem, život ve víře, však má být naplněn tím, že my sami přineseme něco ze svého. Z evangelií známe, že Ježíš vybízel k činu, k upřímnému činu lásky. Stojí o to, abychom se účastnili! Obdarovává nás a zároveň vybízí, abychom se na tomto obdarování podíleli. Abychom i my přinášeli něco k tomu společnému ohni a tak sloužili jeden druhému i Bohu.

Je to velká výzva, kterou slyšíme již ze Starého zákona. Hospodin zve Izrael do země zaslíbené, dává nový život a zároveň lid zavazuje, aby se sami v jeho jménu snažili onu pověstnou zaslíbenou zemi přinášet do svých životů.

Vraťme se k naší večerní scéně u Tiberiadského jezera. Šimon Petr vstává, jde a vytahuje na břeh síť přeplněnou rybami. Další velmi důležitá myšlenka. Ježíš vybízí, ať přinesou „několik“ ryb, Petr však vytahuje rovnou všechno, co ulovili. Dává víc, než si žádá Pán. Přináší úplně vše co má. V tomto Petrově nasazení a obětavosti hledejme pro nás důležitý příklad. Zkusme dávat víc, než oč jsme požádáni. Evangelista Jan tady jde ještě hloub. Vzpomeňte si, co říkal Ježíš Petrovi, když jej na začátku evangelií povolává. Učiním z tebe rybáře lidí a jinde, ty jsi skála, na které zbuduji svou církev. To je důležité. Petr před Ježíše na břeh nevytahuje obyčejné sumce a kapry, ale obrazně je zde poukázáno na to, že před vzkříšeného Pána bude jednou z vod vytaženo celé lidstvo. Evangelista tento symbolický čin ještě stvrzuje zajímavou číslovkou 153. Taky vás to zarazilo, proč tam bylo zrovna 153 ryb? K velkému potěšení jsem někde našel, že tehdy známých druhů ryb bylo přesně 153. Tedy v síti jsou úplně všechny druhy, pospolu na Ježíšovu radu chyceny do sítě a přineseny před něj. A co víc. Ta síť se neprotrhla.

A řekl jim Ježíš, pojďte jíst! Tak jak spolu seděli učedníci s Ježíšem při poslední večeři, i nyní je uprostřed nich. Vzkříšený bere chléb a dává jim. To považuji, sestry a bratří za jednu z nejsilnějších myšlenek evangelia a naší víry vůbec. Že Kristus byl vzkříšen a tak nás stále všechny, do jednoho, zve k sobě. Volá nás k hostině, kterou má vždy připravenu. Od slavného okamžiku, kdy se Bůh člověku dal jako Ježíš Kristus, neseme radostnou zvěst, že Pán Bůh je přítomen. A co víc, zve nás k společnému stolu. Všechny do jednoho nás zve, pojďte se mnou jíst, pojďte se mnou k radostné hostině, vkročte se mnou ve slavnou událost vzkříšení. Mám za to, že právě tímto obrazem vystihuje evangelista Jan smysl našich životů ve víře. Máme se nechat pozvat a oslovit. Zároveň neváhat přinést ze sebe, víc než je třeba. A spolu s bližními přijmout pokrm, který sytí plně. Co dává vzkříšený Ježíš je pokrm, který sytí životy vším, čeho je třeba. A opravdu třeba je prostých věcí. Když půjdeme do důsledků, člověk toho k životu moc nepotřebuje. Chléb a ryba to je jídlo chudých. Jídlo rybářů, nejprostší možná krmě. Evangelium tak ukazuje, že to nejzákladnější, co potřebuje člověk k nasycení, najde u Pána. Chléb a ryba je sice pokrm prostý, ale zároveň královský. Chléb se vyskytuje v celém Písmu nesčetněkrát a vždy v nějaké vzácné souvislosti. Svátek nekvašených chlebů, Abraham podávající chléb Božímu poslu, Melchísedek nesoucí chléb smíření, Eliáš v síle chleba jde k Hospodinu, Davidovi posvěcený chléb zachraňuje život, Jan Křtitel sice jí jen kobylky, ale jinak se chléb vyskytuje při mnoha stěžejních událostech v Písmu. Symbol chleba jako Ježíše samého, ten jde ještě dál. Obilí musí dozrát, být rozemleto v mouku, aby mohl vzniknout chléb, pokrm života. To je proměna, která se děje ve vzkříšení. Ježíš umírá a je vzkříšen pro nás všechny. Tak se to obyčejné a prosté mění na vpravdě Božské. S rybou je to malinko jinak, ale to znáte, ne? Ryba je starořecky Ichthys, což je slovo složené z prvních písmen vyznání Iésús Christos Theú Huiós, Sótér, tedy Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel. Proto zde Ježíš dává k chlebu rybu. Nabízí učedníkům sám sebe. Přichází k nim jako Syn Boží, spasitel všech.

Tento evangelijní příběh ukazuje tři velké výzvy pro náš život. Přinášejme sami druhým a tak i Pánu něco ze svého, stojí o to. Přinášejme i víc, než o co jsme žádáni. Přijímejme to nejprostší jako královský dar od Pána. Tento evangelijní příběh ukazuje nám také tři hluboké naděje. Pán nás zve na svůj břeh, ke svému ohništi. K Pánu jsme zváni bez rozdílu všichni. A nakonec, Pán nám dává celého sebe, aby naše životy byly naplněny ve vzkříšení.

Amen.

 

Bůže můj, jsem šťasten, že ses mi dal poznat v Ježíši Kristu. Děkuji ti za to co, mi přinášíš, za to, že mě sytíš nadějí, láskou a milostí. Dobrý Bože, volám k tobě prosbu, posiluj mě k životu a dej tak jako ty sytíš mne, abych i já mohl sytit druhé. Amen.