Výročí biskupa a básníka Martina Michalce (+ 27.1. 1547 Prostějov)

Bratrský biskup a básník  Martin Michalec

/narozený 1504 v Litoměřicích, zemřel 27.1.1547 v Prostějově/

 

Získal vzdělání na bratrské škole v Mladé Boleslavi, kde vyrůstal pod vedením („bohoslovce Jednoty“) bratra Lukáše Pražského (+1528). 1529 se stal jáhnem a 1531 knězem, působil ve sboru boleslavském a od 1533 prostějovském. Už 1532 byl zvolen do Úzké rady a 1537 (v pořadí 13.) biskupem. 1533 a 1535 vedl jednání s wittenberskými reformátory Lutherem a Melachthonem  a 1540 s vratislavským Johannem Hessem. Požádal Luthera o předmluvu k Bratrskému vyznání, které už bylo přeloženo do němčiny. Při setkání v Kyjově se snažil (ovšem neúspěšně) 

o dorozumění s zwingliánskými Bratřími habrovanskými. Byl učitelem Jana Blahoslava,  kterého 1543 vyslal na studium do slezského Goldbergu (dnes Zlotoryja). Osvědčil pedagogické vlohy při práci s mládeží a pastýřský takt vůči kněžím Jednoty.  Trpěl těžkou a dlouhou chorobou, které ve věku 43 let podlehl. 

Podle Blahoslava byl „mužem zdařilé povahy, vtipným a výmluvným kazatelem, který chvalitebně vedl biskupský úřad a spravoval (církevní) služebníky téměř pro celou Moravu“. Psal polemické spisy se zvláštním zřetelem na večeři Páně a vydával i knihy jiných. Do Šamotulského kancionálu 1561 pojal Blahoslav 31 jeho písňových textů.  Několika z nich užíváme dodnes.

 

Národe český, chvaliž Boha, /neb tobě obzvláště dobrodiní mnohá/ 

v tom učinil,/ že Mistra Husa k službě vzbudil, 

/ aby skrze jeho kázání/ obnovil v Čechách církev svou pro spasení./ 

Kdož jsou toho nyní účastni,/ buďme vděčni. 

/Vzezřel Bůh na hrozné zavedení/ od Písma svatého,/ 

vzpomenul na věrné zaslíbení/ Krista, Syna svého,/

že těch dní ukrátí,/ Antikrista srazí/ 

duchem úst svých/ skrze posly své kázáním jich.

                                                                                                              Bohuslav Vik

 

Kázání k 30.výročí svobody

Nebát se být menšinou

„Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte“ 1 Pt 2,17

Je to dopis plný naděje, z něhož jsme právě četli.

Zajímavé je, komu je adresován: „ Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteřé přebývají jako cizinci v diaspoře“

Tedy. je adresován církvi (to jsou ti vyvolení, klidně ale můžeme přeložit: vyvolaní – k určitému úkolu, cíli),

která žije jako cizinci v diaspoře (tzn.v rozptýlení, jako menšina).

Jednou u rybníka (kázání na J 5,1nn, 25.9.2011)

Janovo evangelium, 5. kapitola, 1-17

              Představme si ten obraz: haly kolem rybníka, naplněné nemocnými a pak voda v rybníce, která čas od času začne vřít a díky tomu je snad možné, aby ten, kdo do rybníka první vkročí, byl uzdraven.

Být uzdraven. Zdraví. Téma, které je pro každého člověka důležité, možná centrální. Co všechno je člověk ochotný podstoupit kvůli zdraví!

Stránky